Pan Přilb

25. srpna 2008 | Filip

PřilbKdyž Přilb poprvé pocítil průvan z mezery mezi Seržantem a tunelem, proběhl mu celý jeho život před očima. Vzpomněl si na mládí v kotci se sourozencem Hlavem, který žil v domění, že nejlepší marcipán je treska namazaná medem, přičemž svoji teorii dokazoval především schopností vkládat tresku s medem Přilbovi do úst, když spal. Další vzpomínkou bylo Přilbovo dospívání v internátní škole Paleček, kde se především nesmělo příliš odpočívat. Ředitel Palečku byl vášnivý zastánce životního stylu goth a jeho představa o kráse spočívala v bledém obličeji, kruzích pod očima a nepřítomném pohledu. V noci pouštěl svým svěřencům hudbu tvořenou náhodnými animálními skřeky a výstřely z houfnice.

Takto vybaven (s kruhy pod očima a treskou v příručním kufru) vstoupil Přilb do dospělého života. V osmnácti se zkusmo oženil se svojí peněženkou, ale věčně nebyl spokojen s večeří a brzy začal peněženku mlátit. Toto chování mu vysloužilo 20 let nucených prací v továrně na slipy pro nádražáky. Na rozdíl od ostatních nucených zaměstnanců však nepovažoval ty dvě dekády za ztracený čas: alespoň, jak říkal, měl čas na to se konečně pořádně oholit. Kromě toho poznal svého nejlepšího přítele Seržanta, který teď před ním stál vedle tunelu a s hrůzou v očích mu přes zvedající se průvan hláskoval slovo „videotéka“ pozpátku.

Zpátky v realitě, Přilb udělal krok nazad a hlasitě mrkl. Seržant nebyl spokojen. Vytáhl švihadlo a použil jej na Přilbovu překvapenou tvář, přičemž se na chvíli zatvářil jako Bobby z Dallasu, když mu řekli, že nemůže umřít. Situace je vážná, pomyslel si Přilb. Než ale stačil otevřít kufr, aby z něj vytáhl medovou tresku, tunel se nadmul a vyvrhl před Přilba i Seržanta omeletu s oříškovým crème.

Jestli Přilb něco čekal, tak rozhodně ne omeletu s oříškovým crème. Místo zděšeného výkřiku si začal úlekem rovnat obočí do dokonalého půlkruhu, čímž k smrti vylekal Seržanta, který před chvílí nervozitou usnul. Omeleta mezitím naléhavě ležela na zemi při vší své obscénosti.

Situace se vyřešila až ve chvíli, kdy si Přilb uvědomil, že může říct: „Hele tak já už jdu“ a skočit pozadu do hausbótu, což taky se smutným „Šilink!“ udělal.



Reaguj!