Artefakt z minulosti (část I.)

7. ledna 2009 | Ondra

cedulebrejle1.jpg Z hlubin internetu na mě onehdá vybaflo tohle. „A safra!“, blesklo mi varlaty. Hned jsem věděl, že jde o dávno ztracenou fotografii Kulihracha Trapse, známého to cestovatele a dobrodruha (mezi jeho nejznámější „kousky“ patří jezení vlastní obuvi nosem a výstup na horu K2 v oblečku pro barbíny). Tento milovník nebezpečí, žen, dobrého pití a krupicové kaše byl naposledy spatřen jak v doprovodu svého věrného psa Kryptomrva vstupuje do temného a mýty opředeného Frištenského lesa, hluboko v Rumunské džungli. Toto se událo léta páně 1976 a od té doby o Kulihrachovi nikdo neslyšel.

Všechno se ale změnilo nálezem této fotografie. Jakožto člen „spolku přátel a závistivých obdivovatelů jeho perfektnosti sira Kulihracha Trapse BOŽE!“ jsem okamžitě zalarmoval zbytek našeho fanklubu (spolu se mnou – Kedluben Víno jméno mé – je v něm ješte moje nevlastní žena Polypa a od narození slepý strýc Amok „Žito“ Amok) a začali jsme osnovat plány na záchrannou výpravu. Podle fotografie bylo totiž hned jasné, že byla pořízena až po roce 1976, protože v té době vypadala jeho Jasnost takhle a muž na obrázku, i když je to dle rysů a výrazu ve tvaři bezpochyby ON, je jistě o dobrých pár let starší, i když na sexappealu mu to rozhodně neubralo, spýše naopak – bože to je fešák, že? Jak ten mě vždycky dovede rozpálit, kam se na něj hrabou prvoplánoví krasavci jako je Václav Klaus, Brad Pitt nebo Lucie Borhyová!

Ale zpět k věci…

Po krátké a vzrušené poradě jsme se se dohodli, že další den vyrazíme do Frištenského lesa, najít a zachránit našeho Gurua, za což nám třeba i poděkuje a to by bylo teda vážně terno, to by se nám fakt hodně líbilo! Avšak na takto nebezpečnou misi bylo potřeba se velmi dobře vybavit. Strýc Amok si vzal na starosti výzbroj: brokovnice s upilovanou hlavní a bazalkovými náboji, nože na kastraci nosorožců a střely země-mravenec byly naprostou nutností, ale strýc – jakožto znalec – přibalil ješte sadu odjištěných granátů, které vybuchnou přesně na Silvestra roku 2675 a nunčaky vyrobené z lahví od kofoly. Moje nevlastní žena Polypa, moje největší láska hned po Trapsovi, se zase postarala o proviant: 2 tuny krupice, pixla kafe s příchutí jahoda/mango, sirup z dubového mlází, 5 zrnek rýže a galon velice výžívného, jílového vývaru. Na mě zbyla záznamová zařízení (tužka, papír a papoušek Ferenc s fotografickou pamětí) a stolní deskové hry (po veleobtížném rozhodování jsem doma zanechal scrabble a šachy a v herním kufřiku mi tak zbylo místo pro Cannastové karty (bez es a sedmiček) a prémiové vydání Dostihů a Sázek vyrobených z uranu). Spát jsme šli brzy, protože jsme tušili, že budeme potřebovat všechny síly na záchranu úžasného krasavce.

I tak jsem měl ale velmi neklidný spánek, neustále se mi ve snu zjevoval nádherný Kulihrach Traps a celý zborcený krví mi říkal: „Kočička! Kočička! Kočička! Hoďte ji do vody, mládenci…“ moc chytrý jsem z toho sice nebyl, ale Trapsovi to beztak děsně seklo, byl to úžasný borec i když byl celý od krve, takže jsem si to – přiznávám – docela užíval. A soudě podle neklidných vzdechů mé nevlastní ženy a animálního řevu, ozývajícího se ze stodoly, kde spává strýc Amok, na tom ani mí druhové nebyli jinak.

Ráno jsme se chvatem nasnídali, nasedli do Jeepu a vyrazili směr Rumunsko… řídil strýc, slunce svítilo, vzduch voněl; měli jsme dobrou náladu a pevně jsme věřili v úspěch mise. Polypa si z ucha vytáhla mandolínu, hrábla do strun a tak nám cesta svižně ubíhala. V duchu jsem se rozhodl, že začnu psát chronologický deník, abych mohl podrobně zdokumentovat Kulihrachovu záchranu (chtěl jsem jej pak nechat vyvázat v bobří kůži, položit je krasavci k nohám a říct mu, že ho miluji). Nuže, vzhůru na Trapsem!

…pokračování příště…



komentářů 5

  1. Filip:

    Dobry vecer, jmenuji se Onehdad Ukulele a jsem velitelem oddilu Trapsovi kulisaci. Do teto chvile jsem mel za to, ze nas oddil je posledni bastou praveho „kulihrachovstvi“, ale ted vidim, jak seredne jsem se mylil!

    Bratri, pojdme nase skupiny spojit v jeden velky ctyrclenny kamaradsoft, pejme pisne o Trapsovu honu na Ospaleho pavouka a vysivejme vence se vzorem Kulihrachova ztoporeneho multiprirozeni! Kdyz budete hodni, povim vam pribeh o tom, jak jsem jednou K. Trapse malem potkal, byv zhruba ve stejny cas na stejnem kontinentu!

    Turismu zdar a vsem domacim salatum hovno do ksichtu, hura, hura, hura!

    Vas pritel,
    Onehdad „Koupeles“ Ukulele

  2. Máta Hery:

    což ovšem trochu zavání hrudkovatostí chodidel a žluknutím chobotků. Nicméně a to zdůrazňuji, netřeba proto stahovat žížalu. Jak poznamenal MUDr. Roznožka Pištec ve své průlomové přednášce o louskání medvídků na světovém sympósiu v Monticello Dam, je známo, že při porcování muších kůžiček dochází k jevu zvanému oranžáda. Tento fakt je většinou opomíjen právě takovými dobrodruhy jako byl Jaroušek ‚Drtič‘ Muškátek nebo Irma Sivochlupá.
    Ale abychom se vrátili k tématu – přátelé, pokud olizujete hrochovu oháňku, nepokřikujte přitom zároveň na leguány.
    A nakonec trochu teleshopingu: Kupte si samonaváděcí opičku, přispějete dvěma haléři na šíření sněžné slepoty.

  3. zub:

    S potěšením mohu konstatovat, že výprava na Trapse zatím probíhá dle zákonných norem, schválených černošskou organizací na záchranu rysů. Pouze podotýkám, že v Rumunském pralese je výslovný zákaz volného nošení raket země-mravenec, jelikož podléhají § 12 o zakázaném broušení nožů. Proto tyto bych doporučil vložit do pouzdra z huspeniny, namazané jahodovým džemem. V případě úspěšné mise, bych doporučil Trapse omámit nektarem z leknínu, odebrat tělní tekutiny a udělat výtěr všech tělesných otvorů. Děkuji

  4. Ondra:

    Přátelé! Děkuji Vám za pozitivní (?) ohlasy (!). Co se týče náboru nových členů do našeho “spolku přátel a závistivých obdivovatelů jeho perfektnosti sira Kulihracha Trapse BOŽE!”, bude se konat na stadionu Slavie Praha, 27.1.2009. S sebou si vemte: netopýra v kleci, kladivo a kečup.
    Co se týče pokračování záchranné výpravy, budu Vás ješte chvíli napínat… ale kdo ví… třeba se tam ukáže i Traps a zamává nám z helikoptéry. Všechno je možné.

  5. zub:

    V tom případě ještě přibalím sluneční brýle se skly z mramorových desek a obroučkami z pohřebních věnců. Děkuji. A nezlobte se ale velmi mi sluší

Reaguj!