Agent Zifčák (fórek k výročí 17. listopadu)

17. listopadu 2009 | Filip

Píše se 17. listopadu 2029. Agent Zifčák si vykračuje po Praze s magnetitovou hůlkou v ruce a kreslí nosem do vzduchu sprosté obrázky. Je mu trochu zima, tak zrychluje krok, ale zamotá si nohy do copu a upadne.

Klasický Němec. U Medvídků odbočí ze Spálené na Národní třídu. V tom ho zaráží hlasitý Němec. Vypadá jako každý jiný Němec, asi takto:

Wer ist die Opera, mein tschechische Freund?“ haleká Němec Zifčákovi do ucha, přičemž používá lederhózny jako hlásnou troubu.

Agent Zifčák si usmrkne, ale pak klidně vysvětlí fašounovi, že Národní divadlo je tadyhle rovně tímto směrem asi 200 metrů.

Germán není spokojen. Chce k divadlu dovést a hodlá za to zaplatit okamžitým uznáním Benešových dekretů a omluvou za holokaust. Agent Zifčák po chvíli přemýšlivého foukání nosem do bublifuku kývne.

Asi 20 metrů od Spálené najednou strašnej průser. Ulice prázdná a před Zifčákem a Němcem kordón policajtů v bílých helmách a zelených uniformách. Němec překvapením krátce zařve.

„Půjdeme jinudy,“ pomyslí si Zifčák levou polovinou kníru, a elegantně se otočí o 180 stupňů, ale naráží nosem do průhledného štítu s nápisem „Policie“.

Němčour hlasitě řve něco o Stalingradu, zatímco Zifčák zjišťuje, že jsou obklíčeni. Jediná volná cesta je směrem nahoru, ale — jak si Zifčák s hrůzou uvědomuje — i nad nimi teď lítá hejno policejních holubů a jeden policejní albatros.

Zifčák ví, že jediný způsob, jak přežít, je stejný jako před čtyřiceti lety: předstírat vlastní smrt. Vybere si jeden z policejních štítů a rozbíhá se hlavou proti němu. V poslední chvíli si všímá, že na štítu není napsáno obligátní „Policie“, ale stojí tam „Kdyžtak někdy zavolej“. Ale to už je jedno.

Zifčák zavírá oči. Germán na něj zezadu povzbudivé křičí: „Ja, ja! Wunderbar!“ Zifčák naráží do plastového štítu. Nejdřív to odnesou vlasy a pěšinka. Pak je brutálně rozdrceno několik lupů, které přežily ještě od dob revoluce. Pak začne štít narušovat stabilitu Zifčákovy lebky. Tlak působí na šedou kůru mozkovou, která v panice začne vyjmenovávat tajné kódy StB, které se Zifčák naposledy učil v deseti letech.

  • „Kohout – nutnost zatknout všechny čmeláky v Budějovicích.“
  • „Espresso – střílet do lidí je povoleno, ale nejdřív je nutné dopít kakao.“
  • „Mravkolev – skupina civilistů ohrožuje státní bezpečnost pomoci jahodového pudinku a smetany.“
  • „Zifčák – agent pověřený hlasitým mlaskáním, když v televizi někdo říká něco zajímavého.“

A s touto myšlenkou agent Zifčák skonává a odchází do komunistického ráje, kde již na něj se slzou v oku čeká nahý Lenin, ponořený až po nos ve vaně.



komentáře 3

  1. Ondra:

    Mám taky trochu zkušenosti se spoluprací s StB (často jsme se večer převlékal za kandelábr a udával dvojice, které si pode mnou do oušek zamilovaně šeptaly: „Ten Stalin, to je ti taková piča, Květo!“ nebo „Biľak má malýho čuráka, říkala to uklízečka od nás z baráku.“ – samozřejmě následoval buďto trest smrti zastřelením nebo nepřetržité 15ti hodinové sledování projevů předsedů místních Národních výborů, což ve svém důsledku vyšlo úplně nastejno).
    Při výčtu kódů Přažské StB jsem si nemohl nevzpomenout na ty naše – Brněnské;

    „Prýgl“ – Okamžitá nutnost začít všem kolem recitovat Das Kapital v hantecu a pozpátku
    „Šourek“ – Všichni agenti, co jsou poblíž se okamžitě podepíší vlastní močí
    „Kraken“ – Označení pro honostný piknik pro nejvyšší honoraci, zakončený zvířecím sriptýzem

  2. Filip:

    Ano, ano, moc dobře si na to pamatuju. Jednou jsem dokonce z vysílačky slyšel kombo „Kraken Šourek“, ale to bylo až těsně před revolucí, když už komunisti byli považováni za lovnou zvěř na karbanátky.

    Pár dalších kódových označení, co se v těch dobách užívaly:
    – „Křivule“ – Narvat si okamžitě červenou knížku do prdele a tvářit se jako student
    – „Řeřicha“ – Nenápadně si jazykem sundat hodnost poručíka StB z uniformy a nahradit ji ptačím hovnem
    – „Přecejen“ – Odhlásit se z Komunistické strany, spálit vysvědčení z marxismu-leninismu, hodit manželku do Vltavy a začít nový život jako diskokoule

  3. Ondra:

    Kombo „Kraken Šourek“!? Ale na to si moc dobře vzpomínám! Zasahoval jsem tou dobou ve Znojmě; Jakeš se tam potřel brusinkovou marmeládou a skošil do mraveniště, zatímco Adamec seděl s pěnou u úst v koutě, žmoulal nakládanou okurku a říkal jí: „Neboj se, neboj – nebude to moc bolet, Veroniko…“
    Podařilo se nám je sice nakonec uklidnit (pomocí elektrických obušků a nahého Gustava husáka), ale tou dobou už se zvonilo na Václaváku klíčema a všichni víme, jak to dopadlo…

    Vzpoměl jsem si ještě na pár tajných kódů:

    „Pterodaktylus“ – Agent ledabyle předstírá zájem o koupi hausbótu. V nestřeženém okamžiku, kdy jsou k němu všichni otočeni zády, pak skočí přes palubu udělá směšnou grimasu a řve: „Kesone, kesone! Přijď mi na pomoc!“

    „Modurit“ – Navazuje na kód „Pterodaktylus“. Na hausbót přiběhne další agent a poté, co všechny legitimuje, skočí do vody za prvním agentem a pak už jenom čeká, až se oba utopí.

    „Leukoplast“ – Agent aktivuje schopnost neslyšet slova „Norimberk“ a „Nudlový“

    „Prosinec“ – Vymazání paměti lidem, co zahlédli Vasila Bilaka, jak kopuluje s vysavašem.

Reaguj!