Pracovní nehoda

24. listopadu 2009 | Ondra

Tyrolská noční můra V úterý dojdu do práce, kde na mě již čeká Herr Mink, šéf oddělení pro výrobu vánočního cukroví z asfaltu. „Strašnej průser,“ řve na mě, když vystupuju z výtahu, „došel nám Gebauer a Perkul, jsme v totální piči, my čuráci!“ Chvíli přemýšlím, co to vlastně znamená… že nepůjdou ušít repliky SS uniforem na vánoční veřírek? Že teď vyvěsíme nad firemní budovu obrovskou ceduli s nápisem „Defekt!“ a ujíme se k smrti nudlema?

Opatrně otevírám okno, chtěje se raději zabít, než zjistit o co tady kráčí. Mink to ale spozoruje a hodí po mě betonový prefabrikát. „Nikam, Jude! Zůstaneš tady a a uvaříš mi knödl, ja?!“ To už se se mnou točí celý svět, a pokouší se o mě mrákoty. Zkouším vdechnout vlatní nohu a zadusit se tak, jenomže zezadu ke mě přiskočí nějaký poskok a začne mi cpát za kalhoty zelí s křenem, vyhlášenou Stuttgartskou pochoutku, kterou si tam někteří dávají i do pudingu. Prosím o smilování a o rychlou smrt, ale to už přede mnou defiluje spolek tyrolských důchodců v čapkách a s kníry a jódlují něco jako: „Beobachter, beobachter – dejte si pozor na beobachtera, nebo vám nakope prdel a sní vám všechnu dušenou kapustu… johahaií, johahaií…“. Milosrdná mdloba mě konečně vezme do své náruče a já padám na znak.

Probouzím se v hotelu, na sobě mám kožené negližé typ Göebels a cítím se jak po prokalené noci. „Všechno to byl jen sen, oddechnu si…“ Do pokoje vejde nahý Tim Wassner a řekne: „To víš že jo, meine hübsche hertze… celou noc si sebou házel!“ Na nic nečekám, zvedám brokovnici s upilovanou hlavní – kterou mám kdoví proč transplantovanou na místě pravé ruky – a ustřelím tomu náckovi hlavu. Pak zavolám na recepci a když ze sluchátka zaslechnu: „Jednou bych se chtěla koukat na kalendář…“ vybuchne mi mozek.



Počet komentářů: 1

  1. Filip:

    Důrazně protestuji proti použití slova „beobachter“ dvakrát v jedné větě.

Reaguj!