Bitka aneb Původ násilí ve společnosti

1. listopadu 2010 | Filip

Když se Jiří Emblém natáhl přes stůl a vlepil profesorovi facku, zvedlo to většinu hospody na nohy. „No to se přeci nemá!“ křičel plešatý hospodský a cpal se švestkovými knedlíky, které po jednom vytahoval z kapsy. Tohle dělal vždycky, když byl nervózní. A nervózní byl vždycky, když se schylovalo k bitce.

„Proč?“ zajímal se profesor, který před chvílí přišel a teprve dosedl. „Udělal jsem snad něco nekorektního nebo dokonce proti dobrým mravům?“

Lisk! Emblém tentokrát lištil dvěma rukama, z obou stran zároveň, což sice vypadalo dost divně, ale zato to byl efektivní způsob, jak někoho nasrat.

„Já ti dám ale do toho tvýho rypáku, ty učilištní čuráku!“ rozeřval se profesor. Dvojitý plesk mu mezitím vykouzlil červené párky na lících tam, kde přistály Emblémovy prsty. Pár lidí se uchechtlo, ale jak se brzy měli dozvědět, to od nich nebylo zrovna moudré. Profesor se na uchechtnuvší podíval a dobře si dotyčné zapamatoval na později.

Byl to totiž profesor zabíjení.

Postavil se na židli a svůj soustředěný zrak zafixoval na Jiřího Embléma. Ten mezitím začínal tušit, že je zle, protože způsob, kterým se profesor dostal z pohodlného sedu do strategické pozice nad hlavami všech v místnosti, nebyl z fyzikálního hlediska až tak úplně možný. „To je jedno,“ chlácholil se Emblém. „Stačí když uteču tadyhle okolo a pak se na pár desítek let uklidím třebas na Madagaskar.“

Jenže profesor měl s Emblémem jiné plány. Pomocí papírového ubrousku zmlátil osm skinheadů, kteří právě k vlastní smůle vyšli z pánských záchodků. Pak narazil na pípu nějakého chudáka, který si bláhově myslel, že když sedí ve vedlejším salónku, může si nenápadně olíznout hořčici z nosu a nic se mu nestane.

Teď měl tedy profesor na Embléma klid. Zbytek osazenstva hospody tiše seděl a snažil se vymyslet způsob, jak se teleportovat pomocí toho, co měli právě po ruce: kryglu, podtácku a – u těch šťastnějších – uschlé žvýkačky. Nějakým lidem u automatu na cigarety se skoro podařilo vytvořit improvizovaný stroj času, ale dostali se jenom 5 sekund do minulosti a navíc bez oblečení.

Profesor! Rozkročil se na stůl nad Emblémem a vytáhl ho jednou rukou do úrovně svých očí. „Můžete zkusit nezabíjet?“ otázal se s nesmělým úsměvem Emblém. „Přece jenom mám nějakou ženu a děti, například.“

Profesor zakroutil hlavou.

  • Volnou rukou zašátral v betonové zdi za Emblémem a vytáhl asi třímetrovou sanitární trubici.
  • Pomocí Embléma ji očistil od zbylé betonové suti.
  • Očima si dobře změřil jak Embléma, tak nedaleké okno.
  • Sroloval Embléma do jakési kompaktní lidské karimatky.
  • Vyhodil srolovaného Embléma do vzduchu.
  • Napřáhl se sanitární trubicí jako nějaký zkušený hráč baseballu.
  • Když byl Emblém se svým strachem v očích v úrovni profesorových boků, trubice jej zasáhla s kinetickou energií Halleyovy komety.
  • Emblém prolétl oknem jako mačeta marmeládou, prosvištěl náměstím plném ospalých turistů a vetknul sama sebe do bronzové prdele Josefa Jungmanna.

Profesor si oprášil ruce od železobetonu, lokl si piva a vyrazil kácet stromy holýma rukama.



Počet komentářů: 1

  1. Ondra:

    Bravo! Rád bych doplnil, že Jiří Emblém setkání s profesorem zabíjení přežil (jako jediný člověk na světě, patrně díky své schopnosti živit se štěrkodrtí). Dlouhé týdny se zotavoval na veterinární klinice v Keni, kde ho léčili pomocí sloních klistýrů a závodů s hladovými gepardy. Nakonec si nechal udělat plastiku (kombinace Bohuslava Sobotky a Ludvíka XIV.) a odstěhoval se na zmiňovaný Madagaskar, kde se živil výrobou zlata z hlíny ve vlastním žaludku.

Reaguj!