Procházka po nábřeží

8. června 2011 | Filip

To jsem si takhle šel po nábřeží, tam jak prodávají párky v rohlíku, a najednou zničehonic: Hitler. A já pám: „Co je, jako?“ A Hitler se nonšalantně opře o zelené zábradlí, našpulí pusu a říká: „ahoj-já-jsem-hitler. Nechceš pusu?“

A já prej: „Ne.“ Hitler se narovná a zadívá se na mě zpříma. „No nechápu, no.“ Pak trochu odejde a vyhrabe z brašny relaxační cédéčko „Óm 2“. Vrátí se ke mě, chvíli jakože nic a pak najednou: narve mi cédéčko do držky a řve u toho sprosťárny. Trochu se divím. Chce se mi taky řvát, ale nechci rušit pana Jelitníka, který hned vedle kouká na holubí hokej. Hitler se mezitím zklidní, vytáhne ručník a začne si utírat zpocené čelo. Řikám: „Už dobrý?“ A on jako že jo.

Jenže v tu ránu přijde od stánku s hot dogama Štalin, vytáhne z vesty obušek a najednou je všude kolem komunismus a já žeru písek.



komentáře 4

  1. Derviš:

    Skvělý novinářský fortel, pane Předsedo! Zapoměl jste ovšem dodat, že tomu všemu přihlížel slizský právník Čambalajn s kufříkem a v koženém kabátě ušitým z kůže svých klientů.
    S pozdravem
    Příbramský derviš

  2. mihaila:

    opet naprosto famozni, take nejim hamburgry!dekuji na dvakrate! a na potreti za tu konvicku, je v ni caj?

  3. zub:

    Výborné, gratuluji, opět jsem se smál, jako by mě na přirození lochtal muž svými robusními pažemi :-) (pro mne opravdu pravopisný oříšek)

  4. zub:

    Až jsem si smíchy pokálel vlečku zhotovenou z gumy, kterou nosím od svých pěti let :-D

Reaguj!