Pohádka pro lemuří ego

28. září 2013 | Filip

Následující zprávu nám poslal čtenář-spisovatel Lumík. Zveřejňujeme ji v nezměněné podobě, pouze přidáváme vhodný a relevantní obrázek pro doplnění atmosféry. — Filip


Bylo bylo,…
koexistovala princezna, které bylo 31 minut. Měla velké, hranaté oči poštmistrovské malby. Byla držena ve skříni plné jednoho páru dvanácti bot uprostřed polní metropole zvané -. Držel ji tam generál tvaru ovoce, hlasu delfína, pokožku měl ze železobetonu a byl zcela vědomě – narcisticky a zoufale veselý. Jmenoval se generál Iljič Bolero. Princezna se jmenovala Zecnirpa a nesnášel hluk trojúhelníků, kterým ji generál častoval.

[ilustrace]

Kdesi daleko v zemi nikoho, kde žil kmen Takjacíjsmeů žil indián, který vypadal jako žirafa a automobil v jednom zvaný Karel Sýkorka mladší. Za pomoci smrtelně jedovatého jahodového pyré smaženého na žebrech živého psa (pokapáno citrónkem) chytil do levé nosní dírky pigmentace volání o pomoc šílené princezny Zecnirpy. Vstal od studeného ohně, vyndal si z prdele nunchaki tvaru jeptišky a zadeklamoval: „Volá mě cosi v nouzi. Připravte lektvar z moči bizoní kosti a paviáního přesvědčení. Včera jdu chránit.“ Mezitím mu srostlo obočí a založilo folkové duo. Náčelník Zmoklá Jízdenka Na Slepici řekl: „Toť veľa nebezpečné. Jsem nevinen. To vím.“ Karel popadl již připravený lektvar, naskočil zcela nahý bez ničeho na kůně a zařval: „Král je mrkev…“                    Dlouhé ticho                       „Ať žije král!!!“ Dědeček ve vestě ze želví kůže si sám pro sebe zamumlal: „Hlavně, že to není Sparta!“ A upadl mu štyrinx. Jakmile kůně zachrochtalo, přehodili se všechny šestery dimenze a nastala slunečná noc.

Okolo Karla vystouply lány kožených trav a hned věděl, kde je.

Zahlédl skříň.

Která se krok-sun-krok plížila za generálem Bolerem a zvracela trojúhelníky a likvidace, které měla k masoobědu. Generál děl: „Tak tožs tu ty, zelenodřevěný prasynu.“ Zahýkal jak vylitá hyena a pokračoval: „Ale všechny trumfy v Jarkovi Nohavici mám on.“ V tu ránu skříň vyzvrátila princeznu, tucet paroží a nahé Ježíšovo nemluvně. Tak byla znechucena. Karel dostál svému jménu a zahoukal jak Oktávka po čtrnácti pivech. V tu ránu se generál Iljič (teď už Piótr), Bolero proměnil na dědka Páráka stavícího Madonna-Show. Chcal a sral přitom hrůzou a řval: „Damašek!“ S náznakem červeno-hnědého vína. Na vteřinu a půl hodiny přesně explo-implodoval a zbyl po něm dinosauří karbanátek s IQ velmi moudré skořice.

Princezna byla zachráněna,……… Dokud do ní nenarazil Sputnik…

Konec

– Lumík



Reaguj!