Časoprostor

29. října 2007 | Filip

Pohlednice z časoprostorové kapsy

Díváte se na zoufalé volání o pomoc tří astronautů z výzkumného projektu časoprostorových kapes Národního úřadu pro letectví a astronautiku (NASA). Nedejte se zmást jejich úsměvy a bodrým zjevem: v reálu jde o ostré, velmi profesionální a hlavně neskutečně nasrané Američany, které NASA nechala takříkajíc na holičkách. Oblé tvary a dobromyslný vzhled dodal až přenos fotografie přes časoprostorové diskontinuum.

Nejdříve něco málo slov o tomto přísně tajném výzkumu. NASA se rozhodla zkoumat časoprostorové kapsy v sedmdesátých letech, a to těsně poté, co si její president na jedné newyorské swingers party nasypal do očí místo kokainu krystalické LSD. Metodologie výzkumu je jednoduchá: NASA vysílá své nejlepší kosmonauty na nepravděpodobná místa, doufajíc, že jejich přítomnost vyvolá takzvaný „časoprostorový kolotoč„.

Zatím proběhly 3 expedice:

  1. První mise byla sólová. Astronaut Greg Toucher byl vyslán do supermarketu za městem, aby nakoupil 6 kilo špenátu a odšťavňovač. Technici NASA však Gregovi zapomněli přibalit dostatečné množství bazalky a první časoprostoronaut tak krátce po vstupu do oddělení domácích spotřebičů zemřel na výbuch hlavy.
  2. Podruhé již byla NASA opatrnější. Dva kosmonauti, Joan Kittensová a Jeremy Pleasureseeker, měli za úkol nastoupit na autobus a v průběhu jízdy jíst párky a číst lidem přes rameno. Časoprostorový kolotoč na sebe nenechal dlouho čekat a celý autobus zničehonic zmizel v oblaku oranžových třpytek. Joan, Jeremy a nicnetušící cestující se ocitli v časoprostorové kapse – alternativní realitě – kde Adolf Hitler moderuje Poštu pro tebe a Helena Vondráčková se jmenuje „OMG ROFL! :)))“.
    Po několika týdnech však NASA ztratila se svými astronauty spojení. Poslední zprávou Joan a Jeremyho byla věta: „Dostaňte nás ven, útočí na nás duhovými lasery!“, která došla jednomu z techniků jako vánoční přání, přestože se ten rok pro malý zájem zrovna vůbec žádné vánoce nekonaly.
  3. Třetí expedice je však zdaleka nejzrůdnější. Přes dosavadní neúspěchy se NASA rozhodla vyslat na nebezpečnou misi ještě jednu skupinu: Jim Ignition, Isaac Next a Jessica Sa jsou zatím posledními časoprostoronauty. Byli vysláni na finanční úřad, aby v přestrojení za vodovod přečetli všechny úřední vyhlášky. Časoprostorový kolotoč přišel už u druhé vyhlášky s názvem „Standardní postup při ověřování jmění v případě sněžení“. Jim, Issac a Jessica byli vtáhnuti do časoprostorové kapsy, kde je neustále přesně 7:00 ráno (viz obrázek).
    Jejich průvodcem po tomto bizarním světe se stal inteligentní pes Mezonet. Ukázal jim způsob, jak komunikovat s naším časoprostorem pomocí poštovní služby: stačilo poslat pohlednici, přičemž do kolonky pro PSČ bylo nutné napsat „Nevím“.
    Pohlednice, kterou vidíte v úvodu tohoto článku, byla poslední, která od třech hrdinných kosmonautů přišla. Byla doručena Virginii Woolfové dva dny předtím, než se narodila, 23. ledna 1882. Známá depresivní spisovatelka ji naštěstí při své inteligenci uchovala pro příští generace, aby se o sto let poté mohla dostat do rukou NASA, kam byla původně adresována.

Obrázky, jako je tento, vyvolávají diskuzi o etice vědeckého výzkumu, kterou jsem doufám podpořil i tímto článkem.



komentářů 5

  1. Ondra:

    Co na to říct, Filipe? Sám jsme se kdysi do jedné časoprostorové kapsy „přimotal“ a nebylo to nic příjemného. Moje časová smyčka spočívala v permanentním koukání na Kameňák s maďarským rychlodabingem, zatímco na hlavu padal meteoritický déšť, jež vydával zvuk, který zněl podobně jako „Jdu si pro tebe, hajzle!“, nebo „Zítra budeš štěkat na pošťáka…“

  2. Ondra:

    Co na to říct, Filipe? Sám jsme se kdysi do jedné časoprostorové kapsy „přimotal“ a nebylo to nic příjemného. Moje časová smyčka spočívala v permanentním koukání na Kameňák s maďarským rychlodabingem, zatímco na hlavu mi padal meteoritický déšť, jež vydával zvuk, který zněl podobně jako „Jdu si pro tebe, hajzle!“, nebo „Zítra budeš štěkat na pošťáka…“

  3. Ondra:

    Ehm. A už je to tady zase. Super.

  4. Filip:

    Ondřeji, nevzdávej to! Z téhle časoprostorové kapsy se dá vymanit, jenom je třeba trochu improvizovat: zkus vytáhnout ze skříně náhradní plexisklo a ze skříně náhradní plexisklo a ze skříně kurva dostaňte mě odsud čuráci plexisklo lexisklo lemplisko!

  5. Jarek:

    Taky prej pomáhá posypat trochu křenu kokosem, chytit kolejdoucího kosa do terakotové kapsy a vyzpívat oktávu pozpátku ale musíš vynechat notu „A“. Prý s úspěchem odzkoušeno, ale z vlastní hlovy to nemám věru.

Reaguj!