Slovo „Székesfehérvár“ naštěstí neexistuje

30. října 2009 | Filip

Maďaři v pohybuJak asi všichni tak nějak tušíme, Maďaři jsou jedním z nejabsurdnějších národů ve vesmíru. Jedním z vědecky podložených důkazů je fotka vpravo, která zachycuje maďarskou alternativu k tomu, čemu tady v Česku říkáme „zábava“.

Nedávno jsem měl možnost strávit v zemi, kde se „gy“ čte jako „ď“, „s“ jako „š“ a „sz“ jako „olomouc“, zhruba 20 let. Protože jsem velmi citlivý na absurditu, snažil jsem pokud možno nevycházet z domu a komunikoval jsem pouze skrze vzkazy vpisované do palačinek. Jedinou spásou mi byla televizní soutěž Nejméně absurdní Maďar. Bohužel ani ta se ale neobešla bez problémů.

Tak za prvé, hlavní výhra této soutěže se každý den měnila a alternovala mezi:

  • Roční dovolená v Brně.
  • Miliarda forintů ve stravenkách Sodeks Ho Pa! (Maďarská varianta Sodexho Pass, za kterou si jde kupovat pouze kečup).
  • Pes.
  • Doživotní zásoba rákosí.

Za druhé, znělka, kterou každý díl pořadu začínal i končil, a která zároveň suplovala jako podkladová hudba při disciplíně: „Nekoukaní jedním okem do kamery“.

Za třetí, moderátor (ten vlevo, vpravo stojí jeho manželka).

Picture 6

No a jinak to je asi tak všechno, co bylo absurdní. Soutěžící se snažili a někteří z nich dokonce neměli ani obočí vyčesané do výšky. Byli i tací, co vypadali docela normálně a když mluvili, vyvarovali se například koulení očima.

Vyhrál tenhle člověk, ale pak se zjistilo, že to ani není Maďar a celá soutěž se musela zrušit, přičemž největší opletačky z toho měl předseda Svazu celkem normálních Hungárů, který za celou tu štrapáci nakonec vysolil šest forintů a doživotně si nemůže dovolit tresku na paprice.



komentáře 2

  1. zub:

    Říkal jsem, že dobře vyleštěný klitoris vypadá jako diamant

  2. Ondra:

    Jojo, staří dobří maďaři – ti nikdá nezklamou. Vzpomínám, jak jsme byli v Maďarsku se ženou na dovolené v roce 1995 – jeli jsme tehdy zánovním Favoritem, který se ihned po přejezdu Maďarských hranic změnil na marcipánového nosorožce s nápisem „Kežel“ na boku.
    V Budapešti jsme na tom nebyli o moc líp; vrátný v hotelu byl kocour, který navíc pořád spal a aby Vám vůbec vydal klíče, museli jste mít po kapsách několik kilogramů ryb a neznámého důvodu i hrst petržele. Na pokojích samotných pak bylo všechno naruby – spalo se v krbu, jedlo na záchodě, močilo do postele a místo na televizi se dívalo do skříně, kde byl miniaturní boxerský ring se dvěma krysama místo boxerů. Poplatek za jedno odboxované kolo byl tuším 2 milióny forintů, za což si u nás můžete koupit jedno hnědé uhlí, nebo prémiové párátko z jedlového dřeva.
    Při odjezdu nás přirozeně o všechno okradli a na hranicích po nás ještě házeli gulášem.

Reaguj!