Zde je fotografie, která vyhřezla z hlubin internetu absolutně bez kontextu. Budete tak hodní a pokusíte se ostatním v komentářích poodhalit příběh, který za ní stojí?

Klikněte na obrázek pro plnou velikost. Další komentář netřeba…

Znáte ten pocit, když odněkud zafouká a Vy máte najednou radost, stejně jako dívka na obrázku? Asi ne, že? Nevadí…

Každopádně k tomuto jevu čas od času dochází – hlavně v okolí hnědouhelných pánví – a i když se to na první pohled nemusí zdát, jedná se o jev s velmi vysokou úmrtností.

Tzv. Streptokočí vítr totiž milerád přepadá mladé ženy v rozpuku a pod různými průhlednými až poloprůhlednými záminkami se jim snaží ukrást papírové kapesníky, teflonové imitace mufloních penisů, uvádět je do rozpaků a leccos dalšího a mnohem horšího. V reálu to vypadá asi takhle:

SV: (vesele, dobrácky) Dobrý den slečno, mohl bych se Vás na něco zeptat? Můžu?

Dívka: (opatrně) No já nevím, musela bych se zeptat babičky… vo co jako gou?

SV: (pohodářsky) Ále, já jenom že když jsem si včera čistil zuby, omylem jsem si koupil nové Porsche a teď ho nemám ani komu dát. Nejspíš ho budu muset vyhodit, nebo polít dehtem a posypat listím nebo já fakt už nevím…

Dívka: M!

SV: (omluvně) Tak mě napadlo – jestli se teda neurazíte, je mi to hrozně trapný – jestli byste si ho třeba nevzala…

Dívka: KLV?!

SV: Hmm, jasně no. Sem trapnej. Koho dneska zajímá Porsche. Dneska frčí kšiltovky z pěti kšilty a říkání slov jako: „Porcelán“ a „Nesmíš“

Dívka: T…

SV: (osvíceně) Víte co? Mám nápad: naložím ho až po střechu sušeným rozmarýnem, vjedu s ním do ovčího stáda a nakonec do něj kopnu!

Na scénu přichází dívčina babička…

Babička: (naivně, infaltilně) Arabelko, co ti chce ten pán, co vypadá jako vraždící streptokok?

Dívka: Chce mí dát Porsche.

Babička: L!

SV: …a nebo bych ho mohl zalít do betonu a nechat ho odpálit na Proximu Centauri…

Dívka: J… já bych si ho teda jako vzala, jako…

SV: …nakrájet ho na plátky a nakrmit s ním těžební roboty na Uranu… vážně?! Vážně byste ho chtěla?

Dívka: G!

Babička: (laškovně) No já bych ho určitě chtěla, hodilo by se mi jako podstavec pod muškáty…

Babička dělá piruetu, při pomyšlení na podstavec pod květiny, ale láme si u toho obě nohy a padá do Macochy. Dole jí dva vycvičení zdravotniční bobři dávají první pomoc a nakládají ji do lékařské ponorky. Babička i bobři se tváří hodně nešťastně…

Babička: (šíleně) Muškáty vy čuráci, nepolamte mi ty posraný muškáty!

Bobr 1: (mezi sebou v bobřím jazyce) Proč tohle vůbec děláme, máme z toho něco?

Bobr 2: Drž hubu a otevři ten poklop!

Bobr 1: Když já jsem chtěl jenom vědět…

Bobr 2: Ještě jedno slovo a zabiju ti sestru!!

Babička: (v bobřím jazyce) Nevíte kolik je hodin? Jsem ve 4 objednaná na amputaci hlavy…

Mezitím jinde:

Dívka: Sundej ze mě ty pracky. Pomóc!

SV: Huhuhuhahaha, muhahaaaah!!!!

Dívka: Okamžitě mi vrať ten mufloní penis, beztak není pravej. Slyšíš?! Héj, moje kapesníky!

SV: Bože jak já jsem zlej, jak stašně MOC!

Dívka: Co já si jenom počnu…

…

Možná namítnete, že o pravé podstatě nebezpečí Streptokočího větru! jste se toho mnoho nedověděli. Možná se Vám bude zdát, že nevíte vůbec nic. Pro takové tady mám fotografii samotného Streptokoka!. Po jejím zhlédnutí pravděpodobně zemřete, ale v ten krátký okamžik mezi zhlédnutím Streptokoka! a vaší animálně bolestivou smrtí, v ten krátký okamžik Vám bude všechno jasné. Tady je. Sbohem.

Tuhle fotku Ježíše pořídil Benedictus „Ratzinger“ XVI na dovolené v Tunisu.

Úžasné je, jak se nádhera Kristusových vlasů přepálila až do JPG souboru v papežově digitálu. No jen se zadívejte do božských kudrlin a řekněte, že nevidíte – zázrak!

Jestli v tuto chvíli stále ještě nevěříte v Boha, tak je mi vás už fakt hodně líto.

Díváte se na zoufalé volání o pomoc tří astronautů z výzkumného projektu časoprostorových kapes Národního úřadu pro letectví a astronautiku (NASA). Nedejte se zmást jejich úsměvy a bodrým zjevem: v reálu jde o ostré, velmi profesionální a hlavně neskutečně nasrané Američany, které NASA nechala takříkajíc na holičkách. Oblé tvary a dobromyslný vzhled dodal až přenos fotografie přes časoprostorové diskontinuum.

Nejdříve něco málo slov o tomto přísně tajném výzkumu. NASA se rozhodla zkoumat časoprostorové kapsy v sedmdesátých letech, a to těsně poté, co si její president na jedné newyorské swingers party nasypal do očí místo kokainu krystalické LSD. Metodologie výzkumu je jednoduchá: NASA vysílá své nejlepší kosmonauty na nepravděpodobná místa, doufajíc, že jejich přítomnost vyvolá takzvaný „časoprostorový kolotoč„.

Zatím proběhly 3 expedice:

1. První mise byla sólová. Astronaut Greg Toucher byl vyslán do supermarketu za městem, aby nakoupil 6 kilo špenátu a odšťavňovač. Technici NASA však Gregovi zapomněli přibalit dostatečné množství bazalky a první časoprostoronaut tak krátce po vstupu do oddělení domácích spotřebičů zemřel na výbuch hlavy.
2. Podruhé již byla NASA opatrnější. Dva kosmonauti, Joan Kittensová a Jeremy Pleasureseeker, měli za úkol nastoupit na autobus a v průběhu jízdy jíst párky a číst lidem přes rameno. Časoprostorový kolotoč na sebe nenechal dlouho čekat a celý autobus zničehonic zmizel v oblaku oranžových třpytek. Joan, Jeremy a nicnetušící cestující se ocitli v časoprostorové kapse – alternativní realitě – kde Adolf Hitler moderuje Poštu pro tebe a Helena Vondráčková se jmenuje „OMG ROFL! :)))“.
   Po několika týdnech však NASA ztratila se svými astronauty spojení. Poslední zprávou Joan a Jeremyho byla věta: „Dostaňte nás ven, útočí na nás duhovými lasery!“, která došla jednomu z techniků jako vánoční přání, přestože se ten rok pro malý zájem zrovna vůbec žádné vánoce nekonaly.
3. Třetí expedice je však zdaleka nejzrůdnější. Přes dosavadní neúspěchy se NASA rozhodla vyslat na nebezpečnou misi ještě jednu skupinu: Jim Ignition, Isaac Next a Jessica Sa jsou zatím posledními časoprostoronauty. Byli vysláni na finanční úřad, aby v přestrojení za vodovod přečetli všechny úřední vyhlášky. Časoprostorový kolotoč přišel už u druhé vyhlášky s názvem „Standardní postup při ověřování jmění v případě sněžení“. Jim, Issac a Jessica byli vtáhnuti do časoprostorové kapsy, kde je neustále přesně 7:00 ráno (viz obrázek).
   Jejich průvodcem po tomto bizarním světe se stal inteligentní pes Mezonet. Ukázal jim způsob, jak komunikovat s naším časoprostorem pomocí poštovní služby: stačilo poslat pohlednici, přičemž do kolonky pro PSČ bylo nutné napsat „Nevím“.
   Pohlednice, kterou vidíte v úvodu tohoto článku, byla poslední, která od třech hrdinných kosmonautů přišla. Byla doručena Virginii Woolfové dva dny předtím, než se narodila, 23. ledna 1882. Známá depresivní spisovatelka ji naštěstí při své inteligenci uchovala pro příští generace, aby se o sto let poté mohla dostat do rukou NASA, kam byla původně adresována.

Obrázky, jako je tento, vyvolávají diskuzi o etice vědeckého výzkumu, kterou jsem doufám podpořil i tímto článkem.

Také vás vždy zajímalo jak asi tráví Silvestr lidé co se opravdu umí bavit?
Konečně to víme a to díky dvěma odvážným fotografům Tondy Pírka a Krasomila Zvonka.
Ti samozřejmě museli nejdříve vědět kam za zábavou a nekonečnou legrací.

Ze statistického průzkumu Silvestrovského trhu vzešly překvapivé výsledky. Zábavograf vykreslil astronomické křivky u několika skupin lidí. Nebudeme zbytečně chodit okolo horké kaše a rovnou to řekněme .. zvítězil silvestrovský večirek u feministek, ikdyž jim těsně šlapal na paty dýchánek vesmirných lidí. Naši fotografové samozřejmě neváhali a vetřeli se v převlecích na nejveselejší místo na světě.

Oba byli dosova ohromeni silvestrovskou výzdobou celého bytu, které dominovala nástěnná minipolička „pro věci z Kinder vejce a jiné podivuhodnosti a zázraky“. Oslava mohla začít. A že to byl jaksepatří „odvaz a prča“ (tyto slova pochytili Tonda a Krasomil na oslavě, zmanejí nehorázná zábava), o tom se můžete přesvědčit sami z uvedeného fota. Musíte uznat že najít mezi přitomnými slečnami je maskovaného Krasomila velmi obtížné ba až nemožné. Ani jeden účastník se snad ni vteřinu celé noci nenudil. Pilo se víno, cola, pro odvážnějsí byl i rum. K dispozici byla celá škála pochutin od chipsů po vánoční cukroví z minulého roku. Vyprávěly se vtipy, debatovalo o politické situaci v Tibetu a když snad všichni na pár vteřin zmlkli díky plným ústům smíchu nebo jídla, pan Novotný v televizi nikdá nezklamal.

Není strach jako strach. Můžete se třeba bát, že si nastoupíte do výtahu, zavřou se za vámi dveře a najednou vedle vás bude stát Lucka Vondráčková převlečená za parkovací lístek. Nebo máte noční můry z toho, že potichu otevřete noční stolek a někdo v místnosti řekne nahlas „Fifejdy“. Pokud mám mluvit za sebe, tak já mám největší hrůzu z následující fotografie:

(Pokud se stále ještě nebojíte, doporučoval bych vám zhasnout světla, zavřít okenice a prokliknout si na obrázek v plném rozlišení.)

Pojďme to vzít pěkně popořádku, a to zprava (protože z levé části fotografie mám husí kůži). Všimněme si nejdříve ruky v pravé dolní části, která se natahuje po neviditelném předmětu na posteli. Pokud někdy nějaká ruka celým svým povrchem řvala „Smrt je na dosah“, tak to bude právě ona. Komu ta ruka patří se mi nepodařilo zjistit, ale upřímně řečeno mám takový zvláštní pocit, že je to tak mnohem lepší.

Mladou ženu v černém a její dítě s dovolením přeskočím. Jen bych rád upozornil na fialový provaz, který vychází nemluvněti z nosu. Pokud někdo tuší, co to je, hlavně ať mi to proboha neříká.

Dostáváme se k paní, která se nebojí nosit na hrudi tři vyšívané psy. Každý pes má svoji vlastní zlatou mašli, a každá ta mašle vyjadřuje něco jiného: zleva doprava je to 1) strach, 2) úzkost, 3) schopnost zabíjet. Mimochodem, prostřední ze psů se dnes v noci zjeví ve vašem snu a podá vám vizitku s nápisem Leguán. Nedotýkejte se ničeho a skočte co nejrychleji do kádě s oregánem.

Na řadě je mladá dáma s červenými vlasy, jenž se dívá přímo do objektivu, jakoby chtěla říct: „Vyfoť to a utíkej!“ Tato slečna je také jeden ze dvou lidí na fotografii, který se nesoustředí na pomyslný objekt na posteli, ke kterému se ještě vrátíme. Pokud máte dojem, že na její mikině vidíte nápis „Wildlife“, bohužel se nemýlíte.

Přituhuje. Dítě s blonďatými vlasy, které právě přichází o nevinnost, svoji nevoli vyjadřuje jediným způsobem, na který se v té rychlosti zmůže: potí se mu dolní ret. Stejně jako ostatní se chytá stébla neexistujícího objektu, ale co je mu to platné?

Není mu to nic platné.

Dědeček je lstivě oblečen do levné napodobeniny Star-Trekovských uniforem, aby odpoutal pozornost od své nulové tolerance k nezletilosti. Všimněte si prosím, že zatímco przní vnučku, upřeně pozoruje svého vnuka (jenž je zároveň i jeho synem a tajným milencem). Máte-li zájem o podrobnější analýzu dědečkova ucha, běžte se prosím rychle udat na policii. Děkuji.

A nyní již k neexistujícímu objektu. Pokud opravdu chcete vědět, co si lidé na fotografii v dané chvíli toužebně přejí vidět, klikněte sem.

Dvě děti na obrázku jsou zachyceny těsně před hroznou smrtí pozřením od obřího mravkolva. Toto impozantní zvíře, žijící v ruské tajze a na vrcholu Kilimandžára se živí pouze lidmi oblečenými do zimních bund. Vypadá jako kříženec mamuta a anakondy, váží 15 tun a jeho oblíbená kapela jsou N´sync. Své oběti chytá pomocí obrovských chapadel jež rychlostí zvuku vystřeluje ze své nory, kterou jeho oběti většinou mylně považují za autobusovou zastávku.

Důvodem existence takto nesmyslné šelmy se zabývá mnoho vědců od Johanesburgu po Stockholm a jejich bádání zatím přineslo tato zjištění;

1. Mravkolev byl původně černošská hospodyně v rodině východoněmeckého sedláka, kterou štípla do nosu vosa císařská, zrovna když sbírala dříví na otop.
2. Žádný mravkolev neexistuje, jelikož třetí derivace binárního zápisu genesis umožňuje pouze existenci homosexuálních levhartů jezdících na růžových trojkolkách vyrobených z marcipánu (výpočet proveden Ferencem Horváthem, maďarským laureátem nobelovy ceny za matematiku, mír a koukání do slunce pomocí mikroskopu).
3. Mravkolev je zakletý rytíř nindža, kterého vysvobodí pouze polibek od 50 nahých husitů a dvě rány klepadlem na koberce přes záda.

Každopádně při náhodném setkání s tímto tvorem se doporučuji převléci za hromosvod a polohlasně zpívat rakouskou hymnu za doprovodu Los Angelské filharmonie. Zvyšuje to šanci na přežití asi o 13%.