Tuhle fotku Ježíše pořídil Benedictus „Ratzinger“ XVI na dovolené v Tunisu.

Úžasné je, jak se nádhera Kristusových vlasů přepálila až do JPG souboru v papežově digitálu. No jen se zadívejte do božských kudrlin a řekněte, že nevidíte – zázrak!

Jestli v tuto chvíli stále ještě nevěříte v Boha, tak je mi vás už fakt hodně líto.

Díváte se na zoufalé volání o pomoc tří astronautů z výzkumného projektu časoprostorových kapes Národního úřadu pro letectví a astronautiku (NASA). Nedejte se zmást jejich úsměvy a bodrým zjevem: v reálu jde o ostré, velmi profesionální a hlavně neskutečně nasrané Američany, které NASA nechala takříkajíc na holičkách. Oblé tvary a dobromyslný vzhled dodal až přenos fotografie přes časoprostorové diskontinuum.

Nejdříve něco málo slov o tomto přísně tajném výzkumu. NASA se rozhodla zkoumat časoprostorové kapsy v sedmdesátých letech, a to těsně poté, co si její president na jedné newyorské swingers party nasypal do očí místo kokainu krystalické LSD. Metodologie výzkumu je jednoduchá: NASA vysílá své nejlepší kosmonauty na nepravděpodobná místa, doufajíc, že jejich přítomnost vyvolá takzvaný „časoprostorový kolotoč„.

Zatím proběhly 3 expedice:

1. První mise byla sólová. Astronaut Greg Toucher byl vyslán do supermarketu za městem, aby nakoupil 6 kilo špenátu a odšťavňovač. Technici NASA však Gregovi zapomněli přibalit dostatečné množství bazalky a první časoprostoronaut tak krátce po vstupu do oddělení domácích spotřebičů zemřel na výbuch hlavy.
2. Podruhé již byla NASA opatrnější. Dva kosmonauti, Joan Kittensová a Jeremy Pleasureseeker, měli za úkol nastoupit na autobus a v průběhu jízdy jíst párky a číst lidem přes rameno. Časoprostorový kolotoč na sebe nenechal dlouho čekat a celý autobus zničehonic zmizel v oblaku oranžových třpytek. Joan, Jeremy a nicnetušící cestující se ocitli v časoprostorové kapse – alternativní realitě – kde Adolf Hitler moderuje Poštu pro tebe a Helena Vondráčková se jmenuje „OMG ROFL! :)))“.
   Po několika týdnech však NASA ztratila se svými astronauty spojení. Poslední zprávou Joan a Jeremyho byla věta: „Dostaňte nás ven, útočí na nás duhovými lasery!“, která došla jednomu z techniků jako vánoční přání, přestože se ten rok pro malý zájem zrovna vůbec žádné vánoce nekonaly.
3. Třetí expedice je však zdaleka nejzrůdnější. Přes dosavadní neúspěchy se NASA rozhodla vyslat na nebezpečnou misi ještě jednu skupinu: Jim Ignition, Isaac Next a Jessica Sa jsou zatím posledními časoprostoronauty. Byli vysláni na finanční úřad, aby v přestrojení za vodovod přečetli všechny úřední vyhlášky. Časoprostorový kolotoč přišel už u druhé vyhlášky s názvem „Standardní postup při ověřování jmění v případě sněžení“. Jim, Issac a Jessica byli vtáhnuti do časoprostorové kapsy, kde je neustále přesně 7:00 ráno (viz obrázek).
   Jejich průvodcem po tomto bizarním světe se stal inteligentní pes Mezonet. Ukázal jim způsob, jak komunikovat s naším časoprostorem pomocí poštovní služby: stačilo poslat pohlednici, přičemž do kolonky pro PSČ bylo nutné napsat „Nevím“.
   Pohlednice, kterou vidíte v úvodu tohoto článku, byla poslední, která od třech hrdinných kosmonautů přišla. Byla doručena Virginii Woolfové dva dny předtím, než se narodila, 23. ledna 1882. Známá depresivní spisovatelka ji naštěstí při své inteligenci uchovala pro příští generace, aby se o sto let poté mohla dostat do rukou NASA, kam byla původně adresována.

Obrázky, jako je tento, vyvolávají diskuzi o etice vědeckého výzkumu, kterou jsem doufám podpořil i tímto článkem.

Také vás vždy zajímalo jak asi tráví Silvestr lidé co se opravdu umí bavit?
Konečně to víme a to díky dvěma odvážným fotografům Tondy Pírka a Krasomila Zvonka.
Ti samozřejmě museli nejdříve vědět kam za zábavou a nekonečnou legrací.

Ze statistického průzkumu Silvestrovského trhu vzešly překvapivé výsledky. Zábavograf vykreslil astronomické křivky u několika skupin lidí. Nebudeme zbytečně chodit okolo horké kaše a rovnou to řekněme .. zvítězil silvestrovský večirek u feministek, ikdyž jim těsně šlapal na paty dýchánek vesmirných lidí. Naši fotografové samozřejmě neváhali a vetřeli se v převlecích na nejveselejší místo na světě.

Oba byli dosova ohromeni silvestrovskou výzdobou celého bytu, které dominovala nástěnná minipolička „pro věci z Kinder vejce a jiné podivuhodnosti a zázraky“. Oslava mohla začít. A že to byl jaksepatří „odvaz a prča“ (tyto slova pochytili Tonda a Krasomil na oslavě, zmanejí nehorázná zábava), o tom se můžete přesvědčit sami z uvedeného fota. Musíte uznat že najít mezi přitomnými slečnami je maskovaného Krasomila velmi obtížné ba až nemožné. Ani jeden účastník se snad ni vteřinu celé noci nenudil. Pilo se víno, cola, pro odvážnějsí byl i rum. K dispozici byla celá škála pochutin od chipsů po vánoční cukroví z minulého roku. Vyprávěly se vtipy, debatovalo o politické situaci v Tibetu a když snad všichni na pár vteřin zmlkli díky plným ústům smíchu nebo jídla, pan Novotný v televizi nikdá nezklamal.

Není strach jako strach. Můžete se třeba bát, že si nastoupíte do výtahu, zavřou se za vámi dveře a najednou vedle vás bude stát Lucka Vondráčková převlečená za parkovací lístek. Nebo máte noční můry z toho, že potichu otevřete noční stolek a někdo v místnosti řekne nahlas „Fifejdy“. Pokud mám mluvit za sebe, tak já mám největší hrůzu z následující fotografie:

(Pokud se stále ještě nebojíte, doporučoval bych vám zhasnout světla, zavřít okenice a prokliknout si na obrázek v plném rozlišení.)

Pojďme to vzít pěkně popořádku, a to zprava (protože z levé části fotografie mám husí kůži). Všimněme si nejdříve ruky v pravé dolní části, která se natahuje po neviditelném předmětu na posteli. Pokud někdy nějaká ruka celým svým povrchem řvala „Smrt je na dosah“, tak to bude právě ona. Komu ta ruka patří se mi nepodařilo zjistit, ale upřímně řečeno mám takový zvláštní pocit, že je to tak mnohem lepší.

Mladou ženu v černém a její dítě s dovolením přeskočím. Jen bych rád upozornil na fialový provaz, který vychází nemluvněti z nosu. Pokud někdo tuší, co to je, hlavně ať mi to proboha neříká.

Dostáváme se k paní, která se nebojí nosit na hrudi tři vyšívané psy. Každý pes má svoji vlastní zlatou mašli, a každá ta mašle vyjadřuje něco jiného: zleva doprava je to 1) strach, 2) úzkost, 3) schopnost zabíjet. Mimochodem, prostřední ze psů se dnes v noci zjeví ve vašem snu a podá vám vizitku s nápisem Leguán. Nedotýkejte se ničeho a skočte co nejrychleji do kádě s oregánem.

Na řadě je mladá dáma s červenými vlasy, jenž se dívá přímo do objektivu, jakoby chtěla říct: „Vyfoť to a utíkej!“ Tato slečna je také jeden ze dvou lidí na fotografii, který se nesoustředí na pomyslný objekt na posteli, ke kterému se ještě vrátíme. Pokud máte dojem, že na její mikině vidíte nápis „Wildlife“, bohužel se nemýlíte.

Přituhuje. Dítě s blonďatými vlasy, které právě přichází o nevinnost, svoji nevoli vyjadřuje jediným způsobem, na který se v té rychlosti zmůže: potí se mu dolní ret. Stejně jako ostatní se chytá stébla neexistujícího objektu, ale co je mu to platné?

Není mu to nic platné.

Dědeček je lstivě oblečen do levné napodobeniny Star-Trekovských uniforem, aby odpoutal pozornost od své nulové tolerance k nezletilosti. Všimněte si prosím, že zatímco przní vnučku, upřeně pozoruje svého vnuka (jenž je zároveň i jeho synem a tajným milencem). Máte-li zájem o podrobnější analýzu dědečkova ucha, běžte se prosím rychle udat na policii. Děkuji.

A nyní již k neexistujícímu objektu. Pokud opravdu chcete vědět, co si lidé na fotografii v dané chvíli toužebně přejí vidět, klikněte sem.

Dvě děti na obrázku jsou zachyceny těsně před hroznou smrtí pozřením od obřího mravkolva. Toto impozantní zvíře, žijící v ruské tajze a na vrcholu Kilimandžára se živí pouze lidmi oblečenými do zimních bund. Vypadá jako kříženec mamuta a anakondy, váží 15 tun a jeho oblíbená kapela jsou N´sync. Své oběti chytá pomocí obrovských chapadel jež rychlostí zvuku vystřeluje ze své nory, kterou jeho oběti většinou mylně považují za autobusovou zastávku.

Důvodem existence takto nesmyslné šelmy se zabývá mnoho vědců od Johanesburgu po Stockholm a jejich bádání zatím přineslo tato zjištění;

1. Mravkolev byl původně černošská hospodyně v rodině východoněmeckého sedláka, kterou štípla do nosu vosa císařská, zrovna když sbírala dříví na otop.
2. Žádný mravkolev neexistuje, jelikož třetí derivace binárního zápisu genesis umožňuje pouze existenci homosexuálních levhartů jezdících na růžových trojkolkách vyrobených z marcipánu (výpočet proveden Ferencem Horváthem, maďarským laureátem nobelovy ceny za matematiku, mír a koukání do slunce pomocí mikroskopu).
3. Mravkolev je zakletý rytíř nindža, kterého vysvobodí pouze polibek od 50 nahých husitů a dvě rány klepadlem na koberce přes záda.

Každopádně při náhodném setkání s tímto tvorem se doporučuji převléci za hromosvod a polohlasně zpívat rakouskou hymnu za doprovodu Los Angelské filharmonie. Zvyšuje to šanci na přežití asi o 13%.

Holubí pán povstal přímo z holubů. Kolemjdoucí bicykl se na to podíval a zasouhlasil. Ztopořená klobása se jen uchechtla a kydla na sebe další dávku hořčičného sirupu. Rols se tím nedal zastrašit a s bojovým výkřikem „Krgš“ se vrhl na klobásu a povalil ji do javorového džemu s mlékem. Rozprostřelo se ticho. Utichla i holubí píseň kterou si pobrukoval jinak nicneříkající žebrák Tom. Všichni čekali co se stane. Znenadání do toho zpoza rohu přiskákala žížala Žihadlo s Kosmodiskem na svém bezpáteřním krunýři. Všichni vydechli úlevou.

Konečně, vydechlo úlevou a radostí tisíce lidských duší východního bloku.

Tady je ta odpověď všem sýčkům kteří nevěřili. Dne 4.10. 2007 byl slavnostně na oběžnou dráhu vypuštěn první Kazašský raketoplán pojmenován trefně Namazaný švih. Všem kapitalistickým vývojářům NASA a spol spadla čelist. Kazaští specialsté v čele se Zurgovem Bičajlinem vyvinuli průlomový pohon, který otřásl celosvětovým trhem. Raketoplán do vesmíru vynáší místo tří nádrží plných raketového paliva jeden osel. Na obrázku výše vidíme historický okamžik startu Namazaného švihu. Osel právě nabírá rychlost, nese na oběžnou dráhu všechny potřebné přístroje včetně Kazašského liliputa-astronoma Grzaje Mloka (třetí krabice shora). V popředí rovněž vidíme startéra a zároveň hlavního sponzora Kaz – Tur kosmického programu Okaje Okaje. O dalším vývoji se budeme snažit informovat.

V Šanghaji je veselo. Nejenže v této východoasijské metropoli i teď na podzim lidé běhají po ulici nahatí, ale holubi tam od jisté doby vypadají jako miniaturní komunistické tryskáče. Se skvělým zlepšovákem přišel Chung Mí, když si uvědomil, jak depresivně holubi ve své normální podobě vypadají (viz například zde). Spojil se s plastickým chirurgem, soudruhem Liš Šuáh, a vyrazili do ulic.

Mí a Liš nejdříve pouze natírali holuby na červeno, ale zjistili, že jakmile barva zaschne, ptáci jenom smutně koukají zpoza červené krusty po okolí, protože nemohou rozevřít perutě. Proto Dr. Liš přišel s revoluční technikou, při které transplantoval holubí mozek do řiditelného modelu dopravního letadla – a těch se, jak víme, po Šanghajských ulicích valí celé hromady.

Netřeba snad dodávat, že holubům se nový vzhled docela zamlouvá. Nejenže teď létají mnohem rychleji, ale všimli si také, že se jich lidé začali mnohem více bát. Často teď číhají v zákrytu červených tramvají, a jakmile vidí větší shluk nicnetušících, nahých Číňanů, vyrazí do zběsilého útoku. Na fotografii nahoře vidíme jedno z těchto napadení, vyfotografované jedním z holubů a umístěné na internet pod názvem jeseník.jpg.

Také vás tak děsí představa, že se ocitnete ve žluté místnosti plné polonahých lidí a dostanete chuť ukazovat oběma rukama do stropu? Těmhle lidem se to stalo v čímsi obýváku – a evidentně to nebyl moc příjemný zážitek.

Čau Vasile,

dneska jsem si koupil nový brejle. Myslím, že mi docela sluší. Hlavně jdou dobře k mojí helmě. Mimochodem, všiml sis, že na té fotce mám jedno oko smutný a druhý přísný? To dělají ty brejle! Úlet.

Jinak, zkratka AHMD znamená „Ahoj MegaDioptrie!“. O téhle značce ještě uslyšíme.