Články měsíce Říjen, 2007

Časoprostor

Pondělí, Říjen 29th, 2007

Pohlednice z časoprostorové kapsy

Díváte se na zoufalé volání o pomoc tří astronautů z výzkumného projektu časoprostorových kapes Národního úřadu pro letectví a astronautiku (NASA). Nedejte se zmást jejich úsměvy a bodrým zjevem: v reálu jde o ostré, velmi profesionální a hlavně neskutečně nasrané Američany, které NASA nechala takříkajíc na holičkách. Oblé tvary a dobromyslný vzhled dodal až přenos fotografie přes časoprostorové diskontinuum.

Nejdříve něco málo slov o tomto přísně tajném výzkumu. NASA se rozhodla zkoumat časoprostorové kapsy v sedmdesátých letech, a to těsně poté, co si její president na jedné newyorské swingers party nasypal do očí místo kokainu krystalické LSD. Metodologie výzkumu je jednoduchá: NASA vysílá své nejlepší kosmonauty na nepravděpodobná místa, doufajíc, že jejich přítomnost vyvolá takzvaný „časoprostorový kolotoč„.

Zatím proběhly 3 expedice:

  1. První mise byla sólová. Astronaut Greg Toucher byl vyslán do supermarketu za městem, aby nakoupil 6 kilo špenátu a odšťavňovač. Technici NASA však Gregovi zapomněli přibalit dostatečné množství bazalky a první časoprostoronaut tak krátce po vstupu do oddělení domácích spotřebičů zemřel na výbuch hlavy.
  2. Podruhé již byla NASA opatrnější. Dva kosmonauti, Joan Kittensová a Jeremy Pleasureseeker, měli za úkol nastoupit na autobus a v průběhu jízdy jíst párky a číst lidem přes rameno. Časoprostorový kolotoč na sebe nenechal dlouho čekat a celý autobus zničehonic zmizel v oblaku oranžových třpytek. Joan, Jeremy a nicnetušící cestující se ocitli v časoprostorové kapse – alternativní realitě – kde Adolf Hitler moderuje Poštu pro tebe a Helena Vondráčková se jmenuje „OMG ROFL! :)))“.
    Po několika týdnech však NASA ztratila se svými astronauty spojení. Poslední zprávou Joan a Jeremyho byla věta: „Dostaňte nás ven, útočí na nás duhovými lasery!“, která došla jednomu z techniků jako vánoční přání, přestože se ten rok pro malý zájem zrovna vůbec žádné vánoce nekonaly.
  3. Třetí expedice je však zdaleka nejzrůdnější. Přes dosavadní neúspěchy se NASA rozhodla vyslat na nebezpečnou misi ještě jednu skupinu: Jim Ignition, Isaac Next a Jessica Sa jsou zatím posledními časoprostoronauty. Byli vysláni na finanční úřad, aby v přestrojení za vodovod přečetli všechny úřední vyhlášky. Časoprostorový kolotoč přišel už u druhé vyhlášky s názvem „Standardní postup při ověřování jmění v případě sněžení“. Jim, Issac a Jessica byli vtáhnuti do časoprostorové kapsy, kde je neustále přesně 7:00 ráno (viz obrázek).
    Jejich průvodcem po tomto bizarním světe se stal inteligentní pes Mezonet. Ukázal jim způsob, jak komunikovat s naším časoprostorem pomocí poštovní služby: stačilo poslat pohlednici, přičemž do kolonky pro PSČ bylo nutné napsat „Nevím“.
    Pohlednice, kterou vidíte v úvodu tohoto článku, byla poslední, která od třech hrdinných kosmonautů přišla. Byla doručena Virginii Woolfové dva dny předtím, než se narodila, 23. ledna 1882. Známá depresivní spisovatelka ji naštěstí při své inteligenci uchovala pro příští generace, aby se o sto let poté mohla dostat do rukou NASA, kam byla původně adresována.

Obrázky, jako je tento, vyvolávají diskuzi o etice vědeckého výzkumu, kterou jsem doufám podpořil i tímto článkem.

Chvilka poesie: Bára

Pondělí, Říjen 22nd, 2007

Smutně poetická růžeNásledující báseň jsem složil těsně poté, co mi hulvát ukradl tomahawk. Je proto velice depresivní, plná temné symboliky a světobolu. Rozhodl jsem se ji přednést na Symposiu smutných géniů v Kodani, ale ještě předtím ji předložím vám.

Báseň pravděpodobně nepochopíte. Šance se trochu zvyšuje, pokud:

  • Nosíte černý rolák ke krku.
  • Začínáte věty výrazem: „Ovšem na druhou stranu…!“
  • Vaše jediná životní láska zemřela za strašných bolestí, když jste jí zpívali Píseň o Nibelunzích za doprovodu elektrické kytary a orchestrionu.
  • Chodíte nakloněni zhruba 20° dopředu.
  • Necháváte se vidět na veřejných místech, jak s tvarohem na rameni porovnáváte dvě naprosto shodná vydání Odyssea od Jamese Joyce a říkáte u toho: „Běda!“ nebo „Interesantní!“
  • Používáte slova jako „nýbrž“, „ačkoli“ a „drožka“.

A teď již přikročíme k samotnému umění.

Bára

Bára běží, Bára padá
Bára sněží, Bára malá!
Kolem potoka a za pluh, bez dechu se zavřenými oky
Než aby mi
můj pamflet dala
Bára uniká: mílovými kroky

Báro, já viděl jaks ten pamflet vzala
strčila sis ho do aktovky, a…
běžela jakoby nic z místnosti, řvouce: „Tak já už musím“
ale přitom jsi nikam ty čubko nemusela

A pak, náhle jako kotva z nosu
Bára stojí přede mnou, pamflet na podnosu
nahá, růže ve vlasech
v oblaku vášně lapám dech, kam ten spěch?
Bára mě hladí na zádech
a na jiných místech
Mech!

Leč to vše: jen léčka a klam
Ženám nevěřte, to radím vám
„Ten pamflet ti nedám a nedám!

Hovnoksichte!“

Silvestr

Neděle, Říjen 21st, 2007


zábava

Také vás vždy zajímalo jak asi tráví Silvestr lidé co se opravdu umí bavit?
Konečně to víme a to díky dvěma odvážným fotografům Tondy Pírka a Krasomila Zvonka.
Ti samozřejmě museli nejdříve vědět kam za zábavou a nekonečnou legrací.

Ze statistického průzkumu Silvestrovského trhu vzešly překvapivé výsledky. Zábavograf vykreslil astronomické křivky u několika skupin lidí. Nebudeme zbytečně chodit okolo horké kaše a rovnou to řekněme .. zvítězil silvestrovský večirek u feministek, ikdyž jim těsně šlapal na paty dýchánek vesmirných lidí. Naši fotografové samozřejmě neváhali a vetřeli se v převlecích na nejveselejší místo na světě.

Oba byli dosova ohromeni silvestrovskou výzdobou celého bytu, které dominovala nástěnná minipolička „pro věci z Kinder vejce a jiné podivuhodnosti a zázraky“. Oslava mohla začít. A že to byl jaksepatří „odvaz a prča“ (tyto slova pochytili Tonda a Krasomil na oslavě, zmanejí nehorázná zábava), o tom se můžete přesvědčit sami z uvedeného fota. Musíte uznat že najít mezi přitomnými slečnami je maskovaného Krasomila velmi obtížné ba až nemožné. Ani jeden účastník se snad ni vteřinu celé noci nenudil. Pilo se víno, cola, pro odvážnějsí byl i rum. K dispozici byla celá škála pochutin od chipsů po vánoční cukroví z minulého roku. Vyprávěly se vtipy, debatovalo o politické situaci v Tibetu a když snad všichni na pár vteřin zmlkli díky plným ústům smíchu nebo jídla, pan Novotný v televizi nikdá nezklamal.

Happy Birthday Pwned

Neděle, Říjen 21st, 2007

Happy Birthday Pwned

Převzato a přeloženo z Explosm.net.

Napětí

Čtvrtek, Říjen 18th, 2007

Není strach jako strach. Můžete se třeba bát, že si nastoupíte do výtahu, zavřou se za vámi dveře a najednou vedle vás bude stát Lucka Vondráčková převlečená za parkovací lístek. Nebo máte noční můry z toho, že potichu otevřete noční stolek a někdo v místnosti řekne nahlas „Fifejdy“. Pokud mám mluvit za sebe, tak já mám největší hrůzu z následující fotografie:

Napětí

(Pokud se stále ještě nebojíte, doporučoval bych vám zhasnout světla, zavřít okenice a prokliknout si na obrázek v plném rozlišení.)

Pojďme to vzít pěkně popořádku, a to zprava (protože z levé části fotografie mám husí kůži). Všimněme si nejdříve ruky v pravé dolní části, která se natahuje po neviditelném předmětu na posteli. Pokud někdy nějaká ruka celým svým povrchem řvala „Smrt je na dosah“, tak to bude právě ona. Komu ta ruka patří se mi nepodařilo zjistit, ale upřímně řečeno mám takový zvláštní pocit, že je to tak mnohem lepší.

Mladou ženu v černém a její dítě s dovolením přeskočím. Jen bych rád upozornil na fialový provaz, který vychází nemluvněti z nosu. Pokud někdo tuší, co to je, hlavně ať mi to proboha neříká.

Dostáváme se k paní, která se nebojí nosit na hrudi tři vyšívané psy. Každý pes má svoji vlastní zlatou mašli, a každá ta mašle vyjadřuje něco jiného: zleva doprava je to 1) strach, 2) úzkost, 3) schopnost zabíjet. Mimochodem, prostřední ze psů se dnes v noci zjeví ve vašem snu a podá vám vizitku s nápisem Leguán. Nedotýkejte se ničeho a skočte co nejrychleji do kádě s oregánem.

Na řadě je mladá dáma s červenými vlasy, jenž se dívá přímo do objektivu, jakoby chtěla říct: „Vyfoť to a utíkej!“ Tato slečna je také jeden ze dvou lidí na fotografii, který se nesoustředí na pomyslný objekt na posteli, ke kterému se ještě vrátíme. Pokud máte dojem, že na její mikině vidíte nápis „Wildlife“, bohužel se nemýlíte.

Přituhuje. Dítě s blonďatými vlasy, které právě přichází o nevinnost, svoji nevoli vyjadřuje jediným způsobem, na který se v té rychlosti zmůže: potí se mu dolní ret. Stejně jako ostatní se chytá stébla neexistujícího objektu, ale co je mu to platné?

Není mu to nic platné.

Dědeček je lstivě oblečen do levné napodobeniny Star-Trekovských uniforem, aby odpoutal pozornost od své nulové tolerance k nezletilosti. Všimněte si prosím, že zatímco przní vnučku, upřeně pozoruje svého vnuka (jenž je zároveň i jeho synem a tajným milencem). Máte-li zájem o podrobnější analýzu dědečkova ucha, běžte se prosím rychle udat na policii. Děkuji.

A nyní již k neexistujícímu objektu. Pokud opravdu chcete vědět, co si lidé na fotografii v dané chvíli toužebně přejí vidět, klikněte sem.

Smrt v díře

Pondělí, Říjen 15th, 2007

permac.jpg Dvě děti na obrázku jsou zachyceny těsně před hroznou smrtí pozřením od obřího mravkolva. Toto impozantní zvíře, žijící v ruské tajze a na vrcholu Kilimandžára se živí pouze lidmi oblečenými do zimních bund. Vypadá jako kříženec mamuta a anakondy, váží 15 tun a jeho oblíbená kapela jsou N´sync. Své oběti chytá pomocí obrovských chapadel jež rychlostí zvuku vystřeluje ze své nory, kterou jeho oběti většinou mylně považují za autobusovou zastávku.

Důvodem existence takto nesmyslné šelmy se zabývá mnoho vědců od Johanesburgu po Stockholm a jejich bádání zatím přineslo tato zjištění;

  1. Mravkolev byl původně černošská hospodyně v rodině východoněmeckého sedláka, kterou štípla do nosu vosa císařská, zrovna když sbírala dříví na otop.
  2. Žádný mravkolev neexistuje, jelikož třetí derivace binárního zápisu genesis umožňuje pouze existenci homosexuálních levhartů jezdících na růžových trojkolkách vyrobených z marcipánu (výpočet proveden Ferencem Horváthem, maďarským laureátem nobelovy ceny za matematiku, mír a koukání do slunce pomocí mikroskopu).
  3. Mravkolev je zakletý rytíř nindža, kterého vysvobodí pouze polibek od 50 nahých husitů a dvě rány klepadlem na koberce přes záda.

Každopádně při náhodném setkání s tímto tvorem se doporučuji převléci za hromosvod a polohlasně zpívat rakouskou hymnu za doprovodu Los Angelské filharmonie. Zvyšuje to šanci na přežití asi o 13%.

Bitva

Středa, Říjen 10th, 2007

Budoucnost Hollywoodu

Pondělí, Říjen 8th, 2007

Druhá světová

Svačina

Neděle, Říjen 7th, 2007

holub</p

Holubí pán povstal přímo z holubů. Kolemjdoucí bicykl se na to podíval a zasouhlasil. Ztopořená klobása se jen uchechtla a kydla na sebe další dávku hořčičného sirupu. Rols se tím nedal zastrašit a s bojovým výkřikem „Krgš“ se vrhl na klobásu a povalil ji do javorového džemu s mlékem. Rozprostřelo se ticho. Utichla i holubí píseň kterou si pobrukoval jinak nicneříkající žebrák Tom. Všichni čekali co se stane. Znenadání do toho zpoza rohu přiskákala žížala Žihadlo s Kosmodiskem na svém bezpáteřním krunýři. Všichni vydechli úlevou.

Koleno

Pátek, Říjen 5th, 2007

Koukněte se rychle za sebe!Ještě mnohem dřív, než Celeronovi vykvetl na lících nápis „Masna“, měla jeho sestra vidinu. Viděla Celerona na hromadě smažených pětikorun, jak ukazuje směrem na západ, žongluje s neviditelnýma plameňákama a smrká do květináče. Celou dobu přitom za Celeronem stál pan Klobouk a snažil se namazat si nos marmeládou.

Když se o vidině dozvěděla Celeronova matka, která se shodou okolností jmenovala Celeronova Matka, okamžitě dovlekla oba sourozence k panu Frojdovi a zeptala se ho, co to má kurva znamenat.

Frojd položil Celeronovu Matku na divan, Celerona posadil do křesla, jeho sestru schoval do zásuvky a sám vyběhl oknem. Po několika hodinách začala nervózní Matka vysvětlovat:

  • Marmeláda je jasná metafora pro „sezení na židli a pozorováni mrtvého leguána“.
  • Smrkání do květináče pak odkazuje k „lepení různobarevných papírků do cestovního pasu a mumlání: ‚tak dlouho se chodí se džbánem pro máslo, až si vezír zapálí vousy a začne pobíhat po kurtu'“.

Když to matka dořekla, Celeron vyskočil z křesla, vyměnil si paruku, otočil knoflíkem na zdi a s voláním „Lojs Lejn je těhotná!“ zmizel ve zbrojnici.