Články měsíce Květen, 2008

Návod

Pondělí, Květen 12th, 2008

Sekretářka miniZnáte ten pocit? Vstoupíte do kanceláře nějaké firmy a před vámi sedí nahatá sekretářka a mává na vás otevřenou dlaní, jako by říkala: „Tady máš neviditelnou polívku!“ Mě se to naposledy stalo při návštěvě firmy na certifikáty a byl to takový šok, že se mi ten výjev navždy vryl do paměti (přikládám fotografii, kterou jsem vyvolal tím, že jsem si tři hodiny povídal s vrabcem a mimoděk u toho čmáral na ropovod).

Na tento typ situací jsem si vždycky přál mít návod, abych hned věděl, co dělat. Jeden podobný jsem již dokonce napsal („Co dělat, když při sledování televize uvízne ucho v brusinkové marmeládě“). Jenže fenoménu nahatých sekretářek jako by se spisovatelé literatury faktu báli — a ani já nemám dostatek informací, abych sepsal celou knihu.

Proto jsem se rozhodl shrnout své trpké zkušenosti do několika bodů, abyste alespoň vy, čtenáři Vasila, nemuseli příště říkat „Ježiš pardón já si asi splet dveře nebo co nashle!“

Takže, pokud se setkáte s nahatou sekretářkou:

  • Nikdy nedávejte najevo překvapení. Naopak: znuděně řekněte něco ve stylu „No konečně!“ a začněte si ledabyle olizovat nos.
  • Nahatá sekretářka vám často bude něco nabízet. Pokud to bude imaginární dárek typu Domácí smetana nebo Koleno, s povděkem přijměte a zkuste tři hodiny nepřetržitě mluvit finsky, než bude po všem. Pokud to bude něco reálného, jako třeba Certifikát nebo Obočí, je vaší jedinou možností proměnit se v majestátního orla a pomalu umřít.
  • Ujistěte se nejdřív, že nejde o planý poplach. Znám případ, kdy příliš horlivý mladý muž proskočil kotelnou aniž věděl, že se místo nahaté sekretářky setkal s mnohem méně nebezpečným Mrožem zabijákem.
  • Snažte se odolat pokušení čechrat nahaté sekretářce účes. (Obsahuje koncentrovanou lítost.)
  • Budete-li na pochybách, zkuste odejít. Někdy to jde jen tak, jindy vás to bude stát všechny hašlerky.
  • V případě, že vám bude chtít sekretářka ukázat prso, předstírejte schopnost nemasturbovat.

Snad vám moje rady přijdou vhod. Kdyby něco, obraťte se na mě v komentářích.

Problém…

Středa, Květen 7th, 2008

parecek.jpg

Nedávno se mi před domem objevily dvě podezřele (viz. foto) vyhlížející ženy a přemlouvali mě ke koupi replik koronárních tepen vyrobených z molitanu. Zamumlal jsem pohotově něco ve stylu: „Člověk člověku kusem čediče a navíc mám asi kurděje…“ a zabouchl jsem jim dveře před jejich udivenými obličeji.

Ještě asi hodinu jsem nervózně chodil po bytě s korundovou halapartnou přes rameno a občas jsem zařval na sousedy, ať okamžitě pošlou pro zásahovou jednotku a zmrzlinářský vůz. Nakonec se mi podařilo usnout s obrázkem svého dětského idolu pod polštářem.

Týdny a měsíce plynuly a já jsem pomalu ale jistě zapomínal na události onoho dne. Podařilo se mi mezitím zvítězit na olympiádě v nové disciplíně „Louskání krabích krunýřů pomocí jiných krabích krunýřů“, napsat a vyfotit dodatek k Einsteinově teorii relativity, přelít babičce pelargonie až jim uhnily kořeny a zplodit 14 dětí… zkrátka a dobře, přestal jsem být bdělý. Strašná CHYBA!

Jednou si to takhle štráduju po městě s vycházkovou holí v ruce a Kantovými ztracenými spisy („O životě, aneb sršeň…“, „Neserte mě už, čuráci!“ a jiná díla) pod ramenem. Slunce se mi opíralo do tváře, vítr mi čechral mé havraní kadeře a holky si rozbíjely hlavy dlažebními kostkami, jenom aby si mohly do deníčků obkreslit moje šlépěje. Neboli normální den kdy nic nenasvědčovalo blížící se katastrofě.

Jenomže. Najednou mi cestu zastoupila dvě individua z obrázku a něco na mě makedonsky řvala. Nerozuměl jsem jim ani slovo, ale tušil jsem, že mě chtějí zabít. Zahodil jsem ty Kantovy sračky a s brekotem jsem jim vběhl do náruče, doufaje, že si mě třeba nechají jako sexuálního otroka nebo mě budou používat jako věšák na kníry. Bohužel, měly se mnou jiné záměry.

Ukázalo se, že jde o Norský lesbický pár a jmenují se Varan (modrooká blondýna se smyslnými ústy) a Komodský (žena s rozštěpem horního rtu a košilí barvy krve). Potřebovali mě jako dělníka v dole na rhodium, z něhož měly být vyrobeny prsteny, které by byly schopny vydržet absurditu jejich vztahu a okamžitě se neroztavit. Jak je vidět z fotografie, má práce přinesla ovoce a já jsem na to patřičně hrdý. Jenom je škoda, že teď – po letech strávených tvrdou prací na šachtě – vypadám takhle