Články měsíce Květen, 2009

Nákup rizota

Středa, Květen 27th, 2009

Mňam!Nákup rizota je za normálních okolností poměrně jednoduchá záležitost. Člověk si nasadí pantofle, vyjde před barák, zatočí doleva, usne, převezme nobelovu cenu za pokládání jazyčiska na koleje, vyčistí si zuby, vytáhne kamufláž, sní reflektor, a odnese si rizoto domů. Tam už ho všichni čekají s otevřenou náručí a když se zadaří, vytáhne někdo ze spíže Kolín a řekne: „Kolín“. (Občas řeknou naopak „šemíks“, ale to taky není špatný.)

Jenže dneska – co čert nechtěl – všechno proběhlo jinak. Všechno.

  • Jednak mě poslali pro rizoto až ve dvě v noci, těsně po zavíračce.
  • Když mi to říkali, ládovali se při tom rizotem.
  • To už mě začalo být trochu divný.
  • Měli dohromady jenom jeden nos.
  • Když jsem se zeptal: „A kam mám pro to rizoto asi tak těď jít, když je zavřenej krám a venku sněží olověný ingoty?“, začali se protivně ošívat.
  • Pak se jeden z nich opřel o stůl a řekl: „Totiž, abysme si rozuměli, rizoto musí bejt.“

Proti tomu se nedalo nic namítnout, a tak jsem si navlíkl papuče a vyšel před barák. Tam už na mě čekala policie. Nasadili si brýle a řekli: „Kampak kampak?“ A já že jdu pro rizoto. A voni: „V tuhle hodinu?“ A já: „Jo.“ A voni: „Už je zavřeno ale.“ A já: „To vím. Ale rizoto musí bejt, prej.“ A voni: „To je pravda vlastně.“ A já: „Jaktože nesněží ingoty?“ A voni: „Došly. Teď se shazují jiný věci. Třeba tadyhle Marek Eben. Nechceš?“ A já: „Ne díky.“

Policajti si strčili Marka Ebena do krosny, koukli se za sebe a odešli. Na zem přede mě spadl kus papíru s nápisem „Jelito“. Budu si muset dávat bacha na hlavu, napadlo mě. Vydal jsem se směrem k nákupnímu domu Rizoto Automoto, i když jsem věděl, že bude zavřenej. Ale když jsem k němu došel, zjistil jsem tři věci:

  • Nebyl zavřenej.
  • Rizoto došlo.
  • Když vynásobíte svůj věk počtem sportovních kluzáků, vyjde vám číslo „Praha-Běchovice“.

Po téhle epizodě nezbývalo, než jít domů a zasnoubit se s kapradím.

Narozky!

Úterý, Květen 19th, 2009

Vše nej k narozkám!

Ha ha, hahaha! Počkat. Poč-kat. Co to proboha JE ZA TĚMA DVEŘMA!

Poradna: Jan Slanina

Čtvrtek, Květen 7th, 2009

Jan Slanina (po incidentu)Ahoj Vasile,

jmenuji se Jan Slanina a mám problém, se kterým mi můžeš poradit snad jenom ty. Prosím vyslechni si můj příběh!

Ještě před rokem jsem byl normální kluk. Měl jsem bledou pleť, rachitické tělo, kruhy pod očima a odstáté vlasy. Většinu času jsem trávil hraním počítačové hry Galaxy of Battlecraft nebo se svými kamarády u Dračího doupěte (já byl elf hraničář). Taky jsme občas zašli do parku zašermovat si s dřevěnými meči a ječet u toho „Nazghul!“ a „Roklinka!“. Znal jsem všechny repliky z Pána prstenů a hystericky je používal, kdykoliv mi přišly na mysl. V kolektivu jsem dokonce platil za experta na Rohanské válečné jezdectvo.

Jistě Vasile uznáš, že takový život je více než záviděníhodný. A to ještě nevíš všechno. Poslední dva roky jsem si vyměňoval nesmělé pohledy s Reginou, jedinou dívkou v našem kolektivu. Regina je skvělá. Umí několik vět v elfštině a má prsa. Když se směje, ukáže všechny zuby – trochu jako šimpanz, ale mnohem krásněji. Všichni kamarádi mi nesmělé pohledy s Reginou otevřeně záviděli. Bylo nasnadě, že jako první z nich ochutnám fyzickou lásku. Byl jsem v sedmém nebi.

A pak se stala ta strašná věc: rodiče mi koupili Nintendo Wii. Nejdřív jsem tu změnu vítal. Místo klikání myši v Galaxy of Battlecraft jsem rozhazoval rukama v MegaZorbix X: The Attack of the Karoten. Jenže brzy se začalo projevovat mé prokletí: zvýšená rychlost tvorby svalové hmoty při fyzické námaze. Tělo reagovalo na každodenní pařby rychlým nabíráním na objemu a vytvářením anabolických steroidů, ale já to vůbec nevnímal. Možná víte, že když ponoříte živou žábu do vlažné vody a tu budete pomalu zahřívat, žába to nepozná a uvaří se. Kdybyste žábu hodili rovnou do vroucí vody, okamžitě vyskočí. Já byl ta žába, co se pomalu, každým dnem proměňovala v monstrum – a nevěděl jsem o tom.

Nechápal jsem reakci svých kamarádů. Náhle se se mnou nechtěli bavit. Při rutinní přednášce o kvalitách Rohanského jezdectva jsem z jejich očích poprvé vycítil výsměch. Poté, co jsem při šermířském zápase odhodil trojici lučištníků šest metrů od sebe do křoví, přestal jsem být zván do parku. Situace se nijak nezlepšovala, právě naopak. Regina si se mnou přestala vyměňovat nesmělé pohledy a místo toho zaměřila svoji pozornost na Jiřího, tlustého výherce oblastního kola matematické olympiády, který v Dračím doupěti hrál hobita zloděje. Čím víc jsem byl frustrovaný a čím méně jsem trávil času se svými (bývalými?) kamarády, tím víc jsem hrál MegaZorbix X: The Attack of the Karoten, a tím větším jsem se stával svalovcem.

V zoufalém kroku jsem si nechal změnit jméno (předtím jsem se jmenoval „Josef Slaninam“) a přečetl znovu všechny knihy J. R. R. Tolkiena. Nemělo to význam.

Dnes jsem se nechal vyfotit. Fotografii přikládám. (Byl bych rád, kdybyste ji nezveřejňovali. :) Díky!) Nedokážete si představit hrůzu, kterou jsem zažil při jejím shlédnutí. Nechápu, jak jsem si mohl té metamorfózy nevšimnout. Zároveň nevím, jak vzniklou situaci řešit. Když jsem se vrátil zpět k PC hře Galaxy of Battlecraft, rozmáčkl jsem omylem myš a následně z nervozity snědl monitor. Mé svaly už jsou natolik vytrénované, že i obracení stránek Společenstva prstenu je dokáže vypružit k maximálnímu výkonu. Pleť si vytváří pigment i když celý den trávím pouze v záři televizní obrazovky.

Prosím poraď! Co mám dělat? Jak záskat zpět své rachitické tělo? Jak získat zpět srdce mé lásky, Reginy?

Tvůj fanda,
Jan Slanina