Představte si televizi, kde běží non-stop nesmysly, jeden za druhým, úplně bez kontextu. V jednu chvíli se koukáte na mluvící banán, pak vidíte karate-trpaslíka, pak nějaké boxery, pak souboj uklízeče s jakousi koulí, prostě úchylárna!

Zapněte si zvuk, ujistěte se, že vám frčí rychlý internet, a připojte se na Neave TV.

Navazuji na první, velmi úspěšnou instanci Interaktivního Vasila, a nabízím další naprosto nehoráznou fotku, která jen tak ležela někde na internetu a všichni dělali, jako že tam NENÍ!

Svoje příběhy kdyžtak můžete psát do komentářů, ale to je vlastně asi jedno…

Koho by napadlo, že na Vasilu jednou proběhne soutěž krásy! Ale je to tady, přátelé: seběhlo se deset krasavců/krasavic, aby pomocí svých fotografií bojovali o vaši přízeň. Cítíte to napětí ve vašich kožených tangách? Pusťte se do toho:

Soutěžící 1:  Raymond, pohledný kluk se sportovním duchem a úsměvem zkušeného flirtéra

Soutěžící 2: Lauren, která je pod vlajkou nahá, ale může si to dovolit – MÁ OCELOVÉ TESÁKY

Soutěžící 3: Roger, navenek slušňák, jehož motýlek ale skrývá mužný hrudník milovníka posetý vášnivými polibky

Soutěžící 4: Tom, sympaťák s účesem, který říká: „Tak jo!“

Soutěžící 5: Bruce, pěstěný hezoun z nedalekého koupáku, který vzhledem k barvě chodidel zřejmě příliš často postává v brouzdališti

Soutěžící 6: Agáta, sexy babička s vlnou, která nezapře svou moderní fascinaci seriálem Star Trek: Nová generace

Soutěžící 7: Ahmed, exotický milovník s duší rozevlátého básníka a tělem cvičeného tygra asijského

Soutěžící 8: Rigor, mladý právník s osobitou kšticí, příliš velkou kravatou a myslí nenapravitelného dobráka od kosti

Soutěžící 9: George, který se nebojí experimentovat s novými způsoby, jak si nasadit brýle

Soutěžící 10: Filoména, senza tetička, se kterou je pořád nějaká legrace, hlavně u zubaře

Tak co? Kdo dostane váš hlas? A proč?

Tak tohle jsme tu už dlouho neměli. Muž na obrázku (hlavně jeho výraz) Vás možná svádí k dojmu, že se jedná o obyčejného pičuse, ale to je strašná CHYBA OMG! Muž na obrázku totiž předně vůbec není muž.

V roce 1985 vyvinuli japonští vědci, zahrabaní v přísně tajném komplexu 2 kilometry pod horou Fudžisan, esenci Lípa568. Původně měla sloužit k vyhánění krtků z golfových hřišť a jako lepidlo pod tupé, jenomže díky sublimaci třetího elektronu v trojmocném atomu Rhodia a absenci mluvícího rajčete na špičce Eifelovy věže se přihodilo to, co nikdo nečekal. Výpary z Esence Lípa568  totiž způsobily u ženské části vědeckého ansáblu nevratné změny ve fyziognomii a vkusu.

Muži, když to uviděli, chopili se promptně ocelových tyčí, hasáků, baseballových pálek a rotačních kulometů a jali se ukončit ženám jejich zbytečné trápení. Většina se jich nechala pokorně utratit, až na vědkyni Libuši. Ta zlomila, pomocí titanového jeřábu, třem nejbližším mužům vaz a zmizela ve tmě. Toliko záznam z historie. Nyní zpět do současnosti.

Po Měňavci, jak byla Libuše ihned po své proměně překřtěna bylo vyhlášeno celoplanetární pátrání. Tisíce nevinných žen muselo chodit dlouhé hodiny po rukou a pozpátku u toho recitovat Epos o Gilagamešovi s vynecháváním slov „neboť“, „nechci“ a „protoplazma“, jenom aby dokázaly že právě ony nejsou oním obávaným Měňavcem. V rámci minimalizace rizika byly ale nakonec stejně všechny umístěny na pokusný projekt „Studium vulkanických erupcí uprostřed sopečných kráterů v bikinách a bez opalovacího krému“, kde mohly dále rozvíjet svou kariéru.

I přes tato jistě chválihodná opatření, Měňavec-Libuše řádil jak utržený ze řetězu. Kamkoliv vkročila jeho(její) noha, hynuly celé národy, rozpojovaly se litosférické desky a docházelo burákové máslo. Protitankové střely Měňavce svědily, kontinentální balistické rakety používal jako párátka a letadlovými loděmi házel žabky z Anglie až do Francie. Užuž to vypadalo na konec světa, když tu vpadli do Bílého domu dva evidentní vědátoři. Prezident Obama je i přes jejich značně non-konformní vzhled přijal, protože stejně neměl nic lepšího na práci. Po několika minutách se z jeho pracovny ozval vítězný řev a zvuky oslavného skupinového sexu (šampaňské došlo před týdnem). Jihoafričtí vědci Čupřina a Čuryna totiž přišli na to, jak Libuši zneškodnit a celý svět začal okamžitě s tvorbou PASTI.

Následující den, když zrovna Měňavec snídal Šumavské lesy a zapíjel je Lipenskou přehradou, zahlédl v dálce malé světélko. Vzhledem k jeho přirozené zvědavosti odhodil medvědí stádo, které se zrovna chystal pozřít a rozběhl se ke zdroji světla. Když k němu dorazil, strnul jako opařený. Na ceduli před ním se skvěl nápis „DISCO FOREVA  80´s NOT DEAD!“ a vyhazovač ho s povzbudivým mrknutím zval dovnitř. Zmatený Měňavec si koupil lístek (zaplatil Benátkami) a vstoupil dovnitř. A hned věděl že je v prdeli.

Vědcům se ve velmi krátkém čase podařilo sestrojit časoprostorovou kapsu, do které nyní Měňavce navěky zavřeli. Netvor nemohl ven, na bar, na WC… Jediné co zvládl bylo natáhnout si kalhoty až po krk a tancovat na první 4 takty z „Missionary Man“od Eurythmics. Výraz co má, vypadá možná docela spokojeně a neškodně, ale Měňavec jím pouze maskuje neskutečnou bolest a agónii, která navíc nikdy neskončí.

Tak teď víte to kruté tajemství a já můžu klidně umřít.

Váš Fíkus.

„Sračko!“ rozkřikl se Karel Gott na svůj oblek, když stál sám uprostřed Carnegie Hall s maltou na rameni. Chtěl rázně pokračovat, ale kde se vzal, tu se vzal, zpoza hráškových lusků se vynořil Anton „Jehla“ Štefanides, a ukázal na Gotta, řka: „Ten oblek přece za nic nemůže, melouchu!“

Gott natočil pupek směrem k výtržníkovi a nesrozumitelně zařval. Znělo to trochu jako „Kam se hrabe švuňk!“ nebo možná „Tak zas někdy“. Každopádně to bylo hodně nahlas, ale Štefanides se nenechal zaskočit. Vzal svou ruku a zeptal se jí, jestli by náhodou nechtěla umět box. „Štefanides!“ zvolala ruka, která si náhle vzpomněla na svého majitele. „Já jsem tvoje ruka! Jak se máš?“ „Ale jo, pohoda, akorát bych zrovna teď chtěl trochu víc umět nindžutsu, víš?“

Karlos G. se na ten dialog díval s pootevřenými ústy. Chvíli zvažoval, jestli by neměl nasadit Rád se ženou snídám. „Ježišmarjá“, řekl nakonec, „držte voba hubu! Ty i tvoje hnáta! Víte kdo já jsem?“ Štefanides a ruka se na sebe podívali a pokrčili rameny. „Bláto!“ zkusil Štefanides. „Jezero!“ přidala se ruka. „Vyškov?“ testnul nevěřícně Štefanides. Ruka už se chtěla nechat podat, ale Štefanides ji prudce přerušil. „Já vím!“ řekl s dřevěným banánem v ruce. „Návěs!“

Karel Gott nevycházel z údivu. „Co to je?“ řekl pomalu. „Kde to kurva jsem? Co je tohle za šuliny? Proč mám tak málo růžovej voblek? Kde jsou lidi, co mě milujou? Kde je ten estrádní kus obézního sádla, co natočil Kameňák?“ „Troška?“ vzpomněl si Štefanides. Goťákovi se rozjasnila tvář rozpomněním: „No jasně ten čurák Troška! Kde je? Jaktože mě netočí?“

„Troška včera umřel na bronchitidu obočí,“ řekla suše ruka. Kája chvíli mlčel, pak udeřil pěstí do Štefanidesova dřevěného banánu a zařval: „Dost, vole! Tohle nebudu poslouchat. Kde je východ!“

Štefanides ukázal pomocí ruky východ ze sálu a smutně se díval, jak skleslý zpěvák pomalu odchází. „Vypadá jak želva,“ poznamenala ruka. Když byl Gott u dveří, zkusil říct „nashle“, ale místo toho mu z úst vyšel starosta Kolína a řekl: „Ahoj lidi!“

Pak jsem přišel já jakožto fotograf a vyfotil tuhle fotku:

Seth MacFarlane, který stojí za absurdním seriálem Family Guy, má teď vlastní kanál na YouTube, kam bude každý týden nahrávat jednu exkluzivní scénku. Humor i kresba jsou stejné jako u Family Guye, ale protože se MacFarlane nemusí zabývat příběhem, může být ještě absurdnější než kdykoliv předtím. 

Jestli máte na YouTube účet, určitě navštivte Sethův kanál a přihlaste se k odebírání jeho videí!

A když už jsme u MacFarlana, na stránce www.familyguy.com lze sledovat dlouhé pasáže z Family Guye zdarma! 

Když Přilb poprvé pocítil průvan z mezery mezi Seržantem a tunelem, proběhl mu celý jeho život před očima. Vzpomněl si na mládí v kotci se sourozencem Hlavem, který žil v domění, že nejlepší marcipán je treska namazaná medem, přičemž svoji teorii dokazoval především schopností vkládat tresku s medem Přilbovi do úst, když spal. Další vzpomínkou bylo Přilbovo dospívání v internátní škole Paleček, kde se především nesmělo příliš odpočívat. Ředitel Palečku byl vášnivý zastánce životního stylu goth a jeho představa o kráse spočívala v bledém obličeji, kruzích pod očima a nepřítomném pohledu. V noci pouštěl svým svěřencům hudbu tvořenou náhodnými animálními skřeky a výstřely z houfnice.

Takto vybaven (s kruhy pod očima a treskou v příručním kufru) vstoupil Přilb do dospělého života. V osmnácti se zkusmo oženil se svojí peněženkou, ale věčně nebyl spokojen s večeří a brzy začal peněženku mlátit. Toto chování mu vysloužilo 20 let nucených prací v továrně na slipy pro nádražáky. Na rozdíl od ostatních nucených zaměstnanců však nepovažoval ty dvě dekády za ztracený čas: alespoň, jak říkal, měl čas na to se konečně pořádně oholit. Kromě toho poznal svého nejlepšího přítele Seržanta, který teď před ním stál vedle tunelu a s hrůzou v očích mu přes zvedající se průvan hláskoval slovo „videotéka“ pozpátku.

Zpátky v realitě, Přilb udělal krok nazad a hlasitě mrkl. Seržant nebyl spokojen. Vytáhl švihadlo a použil jej na Přilbovu překvapenou tvář, přičemž se na chvíli zatvářil jako Bobby z Dallasu, když mu řekli, že nemůže umřít. Situace je vážná, pomyslel si Přilb. Než ale stačil otevřít kufr, aby z něj vytáhl medovou tresku, tunel se nadmul a vyvrhl před Přilba i Seržanta omeletu s oříškovým crème.

Jestli Přilb něco čekal, tak rozhodně ne omeletu s oříškovým crème. Místo zděšeného výkřiku si začal úlekem rovnat obočí do dokonalého půlkruhu, čímž k smrti vylekal Seržanta, který před chvílí nervozitou usnul. Omeleta mezitím naléhavě ležela na zemi při vší své obscénosti.

Situace se vyřešila až ve chvíli, kdy si Přilb uvědomil, že může říct: „Hele tak já už jdu“ a skočit pozadu do hausbótu, což taky se smutným „Šilink!“ udělal.

Tohle mi velmi připomnělo náš první příspěvek ze září minulého roku. Náboženské večírky mají evidentně nemalé grády.

Jeden z mých oblíbených videoklipů.